za co stojí žít?

Za co stojí žít? Na to se poslední dobou ptám stále častěji a nemůžu najít důvod. Možná to někdo z vás zná, možná mi někdo z vás rozumí. Možná i vy se denně před spaním ptáte, co by se změnilo, kdybych tu nebyla. Taky se ptám, a nejhorší je, že už nemůžu najít odpověď! dřív když jsem byla na dně, stokrát jsem si přála umřít, ale nikdy jsem nenašla odvahu, vždycky jsem si našla důvod, proč tu zůstat. Poslední dobou usínám, ale ten důvod už nemůžu najít. Najednou je mi to všechno jedno. a ze smrti, které jsem se dřív děsila, strach už nemám. Co to znamená? Znamená to, že už jsem na konci? Znamená to, že když už nenacházím útěchu ani ve vlastní rodině, znamená to, že už jsem vážně na konci? Denně se bojím, že třeba přávě dneska se odhodlám, a pomalu mi dochází síly ještě vůbec něčemu vzdorovat. MOžná tenhle stav někdo z vás zná. Možná někdo z vás zná ten pocit, kdy nenachází útěchu, ani kousek radosti už vůbec v ničem. ani v nejlepší kamarádce, ani ve vlastní rodině (za níž by jste položili vlastní život). Jsou lidé, toužící po tom se anorektikem stát, touží po tom, zkusit něco nového. Já to zkusila, a jak jsem dopadla. Ztratila a vyčerpala jsem postupně všechny důvody, které mě držely nad vodou, ztratila jsem všechny výmluvy, kterými jsem se vždy přesvědčovala, že ještě ne… že ještě mám čas. A tak, tak doufám, že o mě ještě uslyšíte. A doufám, že vy všichni nejste v takovém stavu jako já. Nikdo si to nezaslouží, ani já ne. Ale v životě se musí vždycky najít výjimka. Neříkám, že jsem to já, možná je na tom někdo z vás mnohem hůř. Jen chci říci těm, kteří anorexii či bulimii nepoznali, jste šťastní. Ať už vás v životě trápí cokoliv, vždycky si najdětě řešení. vždy, i když už nevidíte cestu. Hlavně se neponižujte natolik, aby se z vás stali zoufallci (čímž nechci nikoho urazit) jako jsem já.