všechno špatně!!!
Tyhle stránky navštěvuji již hodně dlouho. Budou to asi tři roky co trpím mentální bulimii a v hlouby duše vím, že se ztoho budo dostávat hodně těžko, tedy, jestli se mi to vůbech podaří. Když to takhle píšu sama tomu nevěřím, proč jsem si uvědomila až teď, že je můj problém takhle važný. Jsem bulimička a i když to vím tak mi ta věta přijde hrozně cizí a vzdálená. Dneska jsem si uvědomila, že už si ani nepamatuji, kdy jse naposled dokázala celý den neblít. Chci toho moc nechat a pak se najednou přejím ani nevím proč ono mi už to jídlo ani nechutná, je to spíš ze zvyku a nudy. Ctěla bych být zase normální a štastná. Jsem zakřiknutá a nedokážu se bavit s lidmi, které neznám. Ještě, že mám pár dobrých přátel, kteří mě dokaží pomoct zapomenout na problémy. Nikdo to neví a já už to hrozně dlouho v sobě dusím. Začínám přemíšlet o tom, že to řeknu rodičům, přeruším školů a půjdu se léčit, ale jsem v prváků a nechci se kazit život. Navíc bydlím v malém městě a každý by se to hned dozvěděl taky se bojím, že příjdu o přátele. A co se mnou potom bude, bez vejšky, co horší bez matury a třeba mi to léčení stejně nepomůže. Co si myslíte vy? Já opravdu nevím jsem v koncích. Každý den se snažím začít znovu a nic.Asi to skusím ještě zítra a uvidím. Jedno je ale jisté už takhle nemohu žít. Můžete mi napsat na bulbull@seznam.cz