Všechno se vším souvidí

Ahoj holčičky..:-)Nejdřív se představím. Jmenuji se Linda a je mi 16 let. Za svůj život jsem si užila, řekla bych , už dost. Asi před třemi lety moje mamka prodělala rakovinu, bylo to asi nejhorší období mého života..tedy aspoń jsem si to myslela. Z bříška jí vyndali skoro úplně všechno, nebudu mluvit o tom, jak si člověk v této chvíli uvědomuje, co pro něj rodina znamená. Naštěstí vše dopadlo dobře a mamka je teď v pořádku a úplně zdravá. V té době jsme museli být všichni silní, celá naše rodina se zapojila a starala jak jen nejlépe mohla. Když se mamka uzdravila, nabral její život nový směr,začala pomalu cvičit a krásně zhubla, moc jí to sluší. Začala jsem cvičit také. Nechci psát o tom, jak jsem se postupně dostala do anorexie, tenhle příběh přece všichni znáte. Vůbec jsem si neuvědomovala, jak tím rmoutím celou naší rodinu a hlavně mojí milovanou maminku. Tahle nemoc mě naprosto pohltila, sebrala asi dva roky života a taky jsem všechny sklamala, hlavně sama sebe. Když jsem začala mít velké potíže se svým zdravotnním stavem, hlavně s menstruací, rozhodla jsem se, že s tím končím. Že chci být šťasná holka, která má kluka a může mít děti. A protože jsem beran a hlavně jsem věřila, že všechno jde, dokázala jsem to. Během 4 měsíců jsem nabrala asi 15 kg a stal se ze mě nejšťastnější človíček n světě. Tahle se člověk naučí mít rád život a taky sám sebe. Miluju život se vším všudy. Překážek je hodně, ale musí se překonávat, to člověka povznáší a já věřím, že vy všechny to dokážete. Já si hned jak jsem se uzdravila našla přítele, jak mě najednou všichni chtěli. Tolik mi pomohl a pomáhá, ani o tom snad neví. Miluju ho nade všechno na světě, je to moje obrovská podpora. Co život ale nechtěl, dnes jsem se dozvěděla, že mám mononukleozu. Myslím, že si nikdo nedokáže představit, jak je to pro mě těžké snášet. Teď si asi musím odpykat to moje bezdůvodné hubnutí, ublížila jsem svému tělu. Je hrozné pomyšlení, že teď budu muset být pořád v klidu a nemoct sportovat a věnovat se pořádně svým koníčkům, jako že jich mám nepřeberné množství, slovo klid nenávidím..!Chtěla jsem tento příběh napsat, aby jste věděli, že existuje i něco jiného než anorexie, je to taková zbytečnost takhle se trápit. Vím o čem mluvím, dříve nebo později se vám to vymstí, neničte si svoje zdravá těla a mysl. Na světě jsou přece důležitější věci než je jídlo, podívejte se kolem sebe, lidi vás milují a vy je trápíte, nedělejte to! Vaše rodiny a přátele vás tolik milují, tak se přeci uzdravte!Je to těžké, já vím, ale zkuste si všichni, celá rodina sednou u jednoho stolu a pořádně se nadlábnout a popovídat si o všem..:-)Ani nevíte, jak vám držím všem palce a moc vám přeju zdraíčko a pevnou vůli, věřím, že to každý můžete dokázat. Milujte svět a sami sebe:-)..Vaše Lindítko…