Ve spárách bulímie
Vždycky jsem bývala štíhlá holka… Na 155 ceňťáků jsem vážila 48 kg… Ale problém byl ten, že pak mi zničeho nic hráblo a já začala držet ty zatracený diety… Jenže!!! Dieta, to pořád myslíte jen a jen na jídlo a … Cpete se. Přibrala jsem 20 kg a vypadala jako bečka. Vydrželo mi to dva roky. I přes mojí boubelatější postavu se o mě kluci zajímali, já byla veselá a nic mě nerozházelo…<p> Jednou večer jsem se trochu víc najedla a šla se psem ven… Chtěla jsem si zaběhat, ale protože jsem byla přecpaná, všechno šlo ven… Na ten pocit lehkosti nikdy nezapomenu. Žádný strkání prstu do krku. <p> Trvá to už čtyři měsíce a já se vracim na svou váhu.Teď mám 52-54kg, přes týden jsem na intru a na víkendy jezdim domů… Naši si myslí, že sportuju, ale nemůže jim uniknout, jak je dokonale vybílená lednička a já jsem čím dál hubenější… Klepu se, že mě chytí… Ke kamarádkám nejezdim, musela bych se hambou propadnout, kdybych u nich něco snědla a pak to taky vyzvracela do jejich záchodu… Můj kluk mi nadává, že se mu ztrácim… Už nejsem ta usměvavá holka, jsem pořád vydeptaná, unavená, v noci se mi zdá o jídle a když se probudim, chce se mi zvracet… Moje největší přání je dítě… Jenže holky, nemám měsíčky… Třeba mám čas to zastavit, ale sama to nedokážu… Vim, že v tom nejsem sama… Jenže padám pořád hlouběji… Holky, jestli nemusíte, nezačínejte!!! Jste krásný takový, jaký jste, věřte tomu. Držte mi pěsti, prosím. A nejen mě… Budu to potřebovat. Dík…