Vam VSEM

Ahojky,holky!!! Pisu sem uz asi po treti, a jak to vsechno ctu, jsme na tom uplne stejne: deprese, uzkost, strach, nenavist k jidlu, nenavist k sobe same,zoufalstvi, beznadeje…Ja jsem uz tolikrat premyslela, proc tohle vlastne delame? Utikame od pravdy, od problemu, a resime je jidlem. Delam to i ja. Proc treba nenamalujeme obrazek? Nejdeme do kina? A ten problem neresime takhle? Proc ho neresime tim, ze si udelame radost? Proc to resime tak, ze si ublizujeme?…Ja tomu sama nerozumim…Zitra je to tyden co nejim, jenom mininum. Tri papriky k obedu, malo neco k veceri…Nemuzu cvicit, mam nejake zdravotni problemy, ktere ale nesouvisi s A. Protoze do ni „teprve“ PADAM…podruhe a pritom sakra vim, do ceho zase jdu…Jakoby mi to nestacilo, ale hrozne mi to pomaha. Hrozne trpim, kdyz mi nekdo ublizi, psychicky…Zacinam mit neskutecnej odpor k jidlu a k lidem, co jedi…Ze se nedokazou kontrolovat a furt musej do sebe neco cpat…Kdyz si kupuju tri papriky pripadam si jak nenazranec…Chjo,…nikdy bych neverila, ze budu mit PPP a ze tahle nemoc existuje…Lidi v praci si zase zacinaji vsimat…ze hubnu…Dela mi to radost…chodim absolutne v cerne barve, utlych vecech…aby to vyniklo, pritom si prijdu hrozne tlusta…Chci hrozne zhubnout, aby si me nekdo zase vsimnul, ze se se mnou neco deje…a chtel mi pomoct….takhle na sebe poutam pozornost…:o((…Holky drzte se. My to zvladneme! Petula