Už vím, že jsem krásná!
Ahojky, už jsem tu též psala svůj příběh pod názvem: Chvála Bohu, konec anorexie! Uplynul rok? Změnilo se něco? Rozhodně. Dnes vím, že jsem krásná dívka! Nechodila jsem s nikým a dosud nemám kluka, který by mě o tom přesvědčil (je to jen dobře a jsem za to vděčná, protože až v tento čas jsem schopná jakýkoli vztah cele prožívat, předtím má celá mysl byla upnuta jen k jídlu); zato Pán Bůh mi stále dokola říkal, že mě právě takto stvořil , protože se Jemu tak líbím (momentálně mám asi 70 kg, nevím přesně, dlouho jsem se nevážila). A navíc: jestliže žena byla stvořena pro muže, tak přece právě on má hodnotit její krásu a těšit se z ní! (To ale přirozeně neznamená, že se musím líbit všem stejně, někomu víc, někomu zas tak ne. Takže když se jednomu moc nelíbí má postava, druhý z ní je naopak nadšen.) Anebo snad moje oči správně posoudí křivky ženské postavy a její tvary (byť kypřejší)? Myslím, že na mě to není a svojí nespokojeností pak vpodstatě tvrdím Bohu, že mě stvořil špatně (nemíním tím, že se o své tělo nebudu starat, mít nějaký pohyb a přiměřeně jíst a pít). Pán Bůh mi splnil prosbu, kterou jsem se modlila na počátku: ?Bože, chci být zdravá za každou cenu.? (pozn. Je to zvláštní, ale moment, kdy jsem uvěřila a pochopila, že jsem hezká, byl právě v době, kdy jsem měla nejvyšší váhu ve svém životě, tedy 77 kg při výšce 171 cm.) A taky mi ukázal VNITŘNÍ KRÁSU ženy, která je mnohem důležitější! To, jak je se mnou druhým lidem v mém okolí, jestli jim svým chováním a řečmi ubližuji nebo naopak jsou se mnou rádi a těší se z mé přítomnosti? Děkuji Ti, Bože!