Už chci být konečně normální…pomozte prosím.

Jmenuji se Eliška a je mi 17 let.S anorexií už žiji téměř 3 roky. V současné době vážím 38kg a měřím 171cm.S hubnutím jsem začal když mi bylo asi 13 let.V té době jsem byla poněkud baculatá.Lidé v mém okolí mi to dávali hodně najevo.Řekla jsem si,že se sebou musím začít něco dělat.Svěřila jsem se s mým trápením své kamarádce a společně jsme se pustili do hubnutí.Začala jsem se hodně omezovat v jídle.Přestala jsem jíst sladkosti,postupně i vepřové a hovězí maso-do svého jídelníčku jsem se snažila zařadit jen ,,zdravé“ potraviny (ovoce,müsli,celozrnné pečivo atd.)Váha začala jít poměrně rychle domů. Ze svých 50kg jsem postupně zhubla až na 40kg.Učitelé ve škole mě začali upozorňovat,že nevypadám zdravě a měla bych vyhledat lékařskou pomoc.Já jsem je ignorovala.Potom začali učitelé volat mojí mamce,ať se mnou jde k psychiatrovi.Tak se také stalo.Ocitla jsem se u psychiatričky v Motole.Tam mě změřili,zvážili a stanovili jasnou diagnózu:ANOREXIE.Doktorka mi řekla,že pokud nezačnu přibírat doma,tak mě čeká hospitalizace na psychiatrické klinice v Motole.Doma se mi nedařilo,tak jsem na začátku letních prázdnin nastoupila do Motola.Tam jsem musela nekompromisně dodržovat přísný jídelní režim.Váha šla nahoru,ale byla jsem tam hrozně nešťastná.Každý den jsem probrečela.Mamka z toho byla psychicky zdeptaná-když viděla,že můžu jíst normálně,tak si mě asi po 3týdnech vzala domů.Já jsem jí ,,bláhově“ slibovala,že se uzdravím.Ze začátku to všechno šlo,jedla jsem jako v nemocnici,ale pak začala zase škola a všechno se vrátilo do starých kolejí. Moje nejnižší váha byla asi 35kg.Skoro celý loňský rok jsem strávila po nemocnicích a podstoupila jsem i léčbu na psychiatrické klinice pro PPP v ulici Ke Karlovu.Tam jsem přibrala na váhu 47kg.Ve škole jsem měla přerušené studium.Na štěstí se mi podařilo všechno úspěšně dohnat a nemusela jsem opakovat ročník. Byla jsem i docela šťastná,že už budu konečně normální.Začala jsem se líbit klukům (ještě dodnes jsem žádnou větší známost neměla a hrozně mě to mrzí,protože díky anorexii ztrácím nejlepší léta svého života.) Dnes to bude něco přes rok co jsem byla na léčení a vážím opět 38kg.Pravděpodobně mě čeká další hospitalizace a já nevím,jak to všechno zvládnu se školou,jak mi vyjdou vstříc profesoři a zda mi dají ještě jednu šanci. Chci být normální.Už mě to nebaví žít takový život jako teď-sama,bez kamarádů,smutná….Chci být zase tak veselá jako před tím.Asi si dostatečně neuvědomuji,že mám anorexii.Já si až tak hubená nepřipadám.Chtěla bych vrátit ty roky,které jsem díky anorexii ztratila.