UNAVENÁ…………….
„Bulimíe“ slovo pod kterým se skrývá už asi tak pět let mého života.Jasně 17.letech když to začalo, jsem neměla o tomto slovu ani ponětí. Proč vlastně zvracím? Jako každá ženská, chci být štíhlá, ale není to ten hlavní důvod.Našla jsem v tom určitý nahraný pocit uvolnění,pocit, že můžu ovládat co dělám. Co mi to vzalo? Troufám si říct, že mi to bere osobnot.Nejen že jsem stále unavená, nevrlá, protivná ale přestávám mít chuť žít.Není to tak, že bych chtěla páchat sebevraždu,jen mě to ubíjí a ničí.Bere mi to radost ze života…………. Bojuju? Nejsem hloupá a nechci umřít, takže bojuju.Jenže ta má vůle na to nějak nestačí.Začínám, končím.Svěřila jsem se rodině, což mi přineslo hroznou úlevu.Taky jsem navštívila psychyatra.Docela mě vylekal, měl ale pravdu, brala jsem svou nemoc na lehkou váhu, on to je ale važně VAŽNEJ PROBLÉM.Nejsem si jistá, jestli je pro mě ale jeho lečba tou pravou, nechci to řešit pomocí léků.Teď hledám nějakou alternativní pomoc.Léčitelku, bilinky,……..Tak uvidím. Co mi moc pomohlo? Poznala jsem holku se stejným problémem.Mluvili jsme a mluvili a brečeli a mluvili.A já přišla na to, že v tom nejsem sama a dostala novou chuť bojovat.Nenáviděla jsem se za to co dělám, ale nenávist a odpor mi nepomůže.Takže jsem odhodlaná s tím přestat. Vim že to je dlouhá a trnitá cesta a že možná spadnu k zemi, ale zase se zvednu a půjdu dál. Držte se………