Trpím anorexii

Milé ženy a dívky, musím se vám svěřit, už od října minulého roku se potácím mezi dietami, zdravou výžívou, cvičením. Ano efekt to má, nepotřebovala jsem hubnout vážila jsem 54kg a měřím cca165cm, taže moje váha byla vždy v normě. Nikdy jsem nebyla tlustá, dá se říct, že na základce jsme byla hubenouckej skřítek. mimochodem je mi 19 let. Vš to začalo jednou, když jsem vyrazila s kámoškama na nákupy, Líbili se mi jedny kalhoty v Terranove, popadla jsem velikost XS(34) a padila do kabinky, kalhoty jsem z tezi zapla, takže jsem se smířila s tím, že si je nekoupim, vetsi velkosti nemeli. Doma ten vecer jsem si ztoupla na váhu a videla jak ručička váhy ukazuje 56kg. Řekla jsem si dost!!! Začala jsem hodne cvicit, každý den pul hodiny aerobiku, 20 minut posilování a 30 minut běhu. Když jsme jeli s našima nakupovat moje nákupní tašky obsahovaly např. zeleninu, ovoce, celozrne pečívo, nízkotučné jogurty, sýry, nízkokalorické tyčinky, suchary, rýžové chlebíčky, atd. Uplne jsem vypustila ze svého stravování bíle pečivo, tučné maso , salámy, párky, jim jenom kuřecí šunku a drubezi maso, ryby. Přes vánoce jsem se taky tak nejak držela, po pomysleni, ze více ztloustnu jsme prestavala mít na sladkosti chut, byt jsem je jako mala milovala. kila šla uspěšně dolů, mela jsem radost, ale zároven jsem psychicky strádala, mela jsem neustale deprese, byla jsem naladová, na sve blízké hnusna, odsekávala jsem, nedokázala se soustredit, mim hlavním denim bodem bylo jídlo. Ráno jsme se nasnídala( musly s mlekem) a už jsem se nemohla dočkat 10h kdy prisla na radu moje svacina( tycinka nebo ovoce,…) Tak to bylo každý den. Nastoupila jsem na kolotoč diety a nevedela jak mam vystoupit, neslo to. Mela jsem zachvaty žravosti, které jsem se snahou prekonavala, uvádelo me to stále do depresi, natlak skoly a rodiny to jen prihoršoval, neustále jsem se prohlížela v zdcadle, jestli me fakdiky mizi, či se neobjevují nové. Když jsme neodolala a snedla jsem neco, co bylo proti mým předpisum ( cokolada, zmzlina, pizza,…) nenavidela jsem se, pred zrcadlem jsem se hned videla tlustsi a tlustsi. Dostala jsem se na vahu 43kg a stále mi bylo po pohledu do zrcadla špatně. mamka mi neustále nadavala at zacnu pořádne jist a neblbnu, ja ji za to nenávidela cim dal vic. Nakonec jsem se ztoho zacala dostávat na nápor kamarádek, které mi neustal tvrdili ze už vic nepotrebuji zhubnout ba naopak, taky jsem je za to nenavidela, jeden mesic mi dokonce vynechala i menstruace, tak to me trosinku nakoplo, ze to opravdu prehaním, zacala sjem trosku více jist a více se hýbat. Kila nepribirali ale ja se citila lepe, pozorne jsem si zapisovala snedene kalorie, ktere jsem ze sebe denne dostavala nejaým tím sportem. Ted vážím 47kg a konecne se citím relativne v pohode, nejím tedy nic sladkeho krome musly tycinek a celozrných oplatek, dopreji si i zmrzlinu. Stále tedy cvicím, ale moje telo si už na tento program tak zvyklo, ze si bez pohybu svuj zivot nedokazu predstavit, jednou týdne si i zahresim, a dam si nejakou tu cokoladu, ale dalsi den to nahradím ovocem a zeleninout, necim lehkým. TÍMTO BYCH VÁM CHTELA JEN ŘÍCT, ŽE NIC SE NEMA PŘEHÁNĚT, BUDTE SE SVÝMY TELÍČKY SPOKOJENE A NEOKRADEJTE SE O TO, CO VAM OPRAVDU CHUTNÁ, ŽÁDNA DIETA ZA TO NESTOJI, JEN MOHU ZVLASTNÍ ZKUŠENOSTI TVRDIT. DOPORUČUJI HODNE SPORTOVAT A MILOVAT SVOJE FALDIKY.