Snazim se sama…,ale
Nejaky cas uz navstevuji tyto stranky,ale teprve dnes jsem se odhodlala napsat taky svuj pribeh,ktery se v mnohem tak podoba ostatnim. Niky jsem nemela problemy s vahou,sport byl u me dokonce i na 1.miste.V dobe,kdy jsem prechazela na SŠ(presneji na sportovni gympl)jsem prodelala operace s obema koleny.Asi na 10 mesicu jsem prestala aktivne sportovat a zacala jsem si vsimat,ze se dost menim.Zacala jsem se omezovat,ale nijak se to razantne nehybalo.Mela jsem asi 58kg pri me skromne vysce 165cm.Predevsim jsem se ale i ja sama citila,tak nejak nesva.Postupne jsem se vracela ke sportu,ktery mi zajistoval pri nejhorsim udrzeni vahy.Pres tyden jsem pobyvala na intru,tak jsem mela vlastne absolutni kontrolu nad svym jidelnickem.O vikendu se ma kontrola jaksi vytratila a do noveho tydne jsem vstupovala stale se stejnym predsevzetim:“zhubnout“.Tehdy jsem si ovsem nepripadala zas tak zcvokla…… Na podzim ve druhaku se vsak stal velky zlom.Mela jsem asi 54-55kg.Po pobytu u more,kde jsem drela,jak to slo,asi 53kg.Jenze prisla zimni soustredeni.Tam jsem jedla jen to co jsem dostala na talir.Na 2.soustredeni jsem nesnidala,coz u me nebyla novinka.Presto to je dulezite pri minimalne dvoufazovem treninku denne ve vysokohorskych podminkach.Moje problemy s usima se zhorsily,vzdy jsem prisla z treninku vymrzla tak,ze mi trvalo 20 minut nez jsem byla schopna vubec normalne myslet.Ze soustredeni jsem jela okamzite na usni,kde mi moc nepomohli,ale pripadalo mi,ze se konecne zacne neco dit.po prijezdu domu jsem se zvazila a co jsem nespatrila-49,5kg.To je uzasne!!!Mela jsem radost,zvysilo se mi me jinak presprilis nizke sebevedomi,ale strach,abych to nenabrala zpet.par lidi si meho ubytku vsimlo a obcas neco prohodili jak v dobrem,tak i varovnem smyslu.Ja vzdycky rikala:“To je v pohode.Pres Vanoce to zas naberu.“Ale nenabrala.Zacalo se mi to libit.Navic jsem se potkala se svym kamaradem s kterym jsme driv byli pred mym odchodem na gympl temer nerozlucni.A z pratelstvi se vyvijelo mnohem vic nez jsem cekala.Vsechno proste najednou bylo skvely.Za tim vsim vsak bylo vynechavani snidani,kazdy den sportovni aktivita a obcasne zvraceni pri prohrescich.Na trenincich jsem ze sebe vydavala vsechno.Pak mi trener rekl,ze je to moc,ze neni vhodne abych trenovala na doraz a tak jsem se jen tak chodila sama projizdet-presto stravila mnoho casu trenovanim,takze se vlastne moc nezmenilo,jen me to oddelilo od ostatnich z kolektivu.V tu dobu mi to vlastne ani moc nevadilo.Pila jsem porad caj a veskere me jidlo byl obed.No a ja hubla dal…pomalu,ale jiste… Pak jsem vsak jednou na intru po treninku zkolabovala a moje vychovatelka zavolala domu a dlsi den me dovedla k memu sportovnimu doktoru.Mela jsem asi 45kg.Dostalo se mi varovani,pouceni,vyhruzek…Doma to zacli hlidat.O vikendech do me rvali cokoladu a ja se vzdy prejedla,ne vsak proto,ze mi chutnalo ,ale proto,aby mi bylo spatne a dobre se mi zvracelo.Mela jsem presny cas,kdy jsem jedla dopoledne,po poledni a vecer.Bylo toho malo,musela jsem doktoru psat jidelnicky a pravidelne chodit na vahu.klesala jsem a tak prisel na radu psychiatr.Skoda jen,ze nemohu pouzit sprostych slov,nebot k nemu by sedla.Naprosto me nicil!Mela jsem 40kg.Nemene snad i 38,5kg. Prisel hrozny cas:Doktor na me tlacil,rodice neustale nenapadne kontrolovali,udajni pratele zavrhovali.Pres prazdniny jsem sedela doma,mela jsem zakazany sport,ktery bych stejne nemohla provozovat,nebot mi bylo porad spatne.v zari jsem do tretaku prisla s 55kg a vsichni ze me meli radost.Ja se ale trapila,bylo mi hrozne.Nemohla jsem ani poradne sportovat-tezka,neohebna,bez svalu-zkratka o 15kg tezsi.Cely rok jsem jak rozpolcena osobnost-navenek stastna a s mnoha prateli.Uvnitr nestastna a sama.Te mam 68kg,ktere me trapi.Nemuzu v tomto tele normalne zit,studovat,sportovat a nechci ani navazat vztah.Nejsem to proste JA!!!ted o prazdninach kazdy den zvracim a usinam s predsevzetim:“tak a od zitrka nejim!“ Napsala jsem sem to,co jsem nikdy nikomu nevypravela a ani se k tomu nechystam.jen jedna kamaradka priblizne vi,co se se mnou deje,ale ta ma svych problemu dost a ja bych asi nedokazala do podrobnosti prerikat tenhle pribeh.Je to ponekud smesne:“Najednou se mi zda nejak moc dlouhy a presto nemuzu rict podrobny.Avsak je bez konce:-( „