prostě sama

Ahojky holky, ani nevím, kdo sem ?, jen pouhá osoba z těch miliard, co žijí ?? jen pohé stvoření, které jako všechny jednou zemře..jen pouhá troska která si nedokáže představit co je smrt .. Sem a asi ještě chvilku bud žít na tomto světe..Na tomto duchaplném,zvláštním a svobodném světe.Proč ptám se ,? proč vůbec žiju …ano pro rodinu, pro krásné chvíle..a ono ostatní..Ale proč , ?? vždyt stejně jendou zemřu.. Můj život ,?? ptáte se , co to je ?? Mám vše..vše na co si vzpomenu..a mám tu žít s myšlenkou že mnoho lidí trpělo, umíralo, nepředstavitelnou bolestí a žalem. proč tu mám žít ?, Když mám jídlo, pořád mě ta myšlenka užírá..Pořád musíím myslet na to slovo.zvracíím, nejím a ten koloběh jde pořád dokola,.. Proč mám rodinu a lásku..Když jsem na rodiče stále protivná a drzá ..Když jiní děti nemaj rodiče žádný, jsou opuštěný v africe, bez jídla a nemaj domov.. Proč mi dal bůh krásu , když se sama níčím, problémy s potravou , duševně si ubližuji a přemýšlím nad sebevraždou..Ničím svoje tělo, když zvracíím , přejídám se a pak zase vůbeec nejím..Cítím že je moje tělo vyčerpané nemocné,chátrající a smutné..Proč mám peníze, mnoho peněz..na drahý hadry a kosmetiku a …když to mám a nevážím si toho.A když jdu po ulici a vidím ty nenávistivé pohledy všech, co jsi si říkají..Ta se má,zazobaná kráva..jo, bohužel……proč můžu studovat na gymplu, když mě učení užírá, trápí a deprimuje.. Omlovám se za tyhle blbé kecy.. Abych začla s mojím broblémem s potravou..Je mi 15 .Vážím 49 kg a měřím 165 cm. Svoji postavu jsem začla řešit v 13 letech na prohlídce u doktora..Své míry jsem měla uplně stejné jako dnes..Za ty dva roky jsem vůbec nevyrosla ani nepřibrala..Babička mi jednou takhle řekla že pokud si budu takhle ubližovat a nejíst..Nebudou mi růst orgány a tělo.Ano taky mi nic neroste..je ze mě malej škrt. Ani nevím, proč si tak ubližuju..Víte střídají se u mě období kdy jím a jíím a jím..Prostě sprostě řečeno žeru ..a zvracíím..prostě a jednoduše zvracím..Poté co na to přišli rodiče. Vymýšlím různé nesmysly jak to mám dělat..třeba zvracím do vany..Je to tak odporné, hnusné a trapné..Fůj…Když si to takhle zpětně řikám a nevědela bych , že to jsem já..z jiného pohledu bych o sobě musela říct , že jsem nehorázná kráva..A to jsou jedna období.. A ta druhá, prostě nejíím..třeba celý den nejíím,, vůbec nic..ani vodu..jen ležím a ležíím a nemohu se hýbat..slovo pohyb ?? Já nemám sílu ani vstát z postele..Jsem tak vyčerpaná duševně i psychycky. Trápím se a nejhorší , nejvíce deprimující je to že nemám proč… Tedka jsou prázdniny a já si s odstupem času s mojí denní naplní snánku a nejedení..Uvědomuji že můj život nemá vlastně cenu.. prosím vás nechte si ty kecy že je krásnej a že bych tím ublížila svým blízkým…Komu ?? rodině ?? cha ..Ti kteří musí neustále snášet moje deprese, problémy s jídlem,kouření,peníze které po nich chi, moji drzot, nic jim nepomůžu. Jen sedím v pokoji, občas jdu ven nebo na diskotéku..zvracím a brečím.. Bohužel všichni lidé si o mě myslí že jsem veselá , štatstná holka..Která miluje svět.Jsem ve společnosti oblíbená,kamarádská, ..Upřímně řečeno po mně jede hodně kluků. Dá se říct že nejsem ani blbá . Ale z té druhé strany , je dívka..tichá, zranitelná, smutná, depresivní,uzavřená do problémů, které nemají východisko.. přátelům ?? většina holek mi závidí , vidím to na nich..cítím jak mě nesnáší, za moji na povrch zdající dokonalost.. Už nevím proč mám žít ?? sakra vždyt stejně jendou zemřu a nebudu vědět o tom jestli byl můj život krátký nebo dlouhý..Nebudu vědět o ničem… Na jednu stranu jsem obklopena rodinou, kamrády, svým přítelem, láskou, svobodou a štěstím.. Na tu druhou jsem sama, uprostřed depresí, jídla a smutku.. držíím vám všem palečky..držte se… vaše *****sedmikráska***