Prostě FAKT

Tyhle stránky jsem objevila před rokem,když jsem si začala uvědomovat,že to co dělám,není v pořádku. Dlouho jsem sem chtěla napsat svůj příběh,ale pak mi došlo,že by to byl moooc dlouhý článek.Ale říkám si: Není už sám o sobě dostačující a šílený ten fakt,že MÁM BULIMII? Kdyby mi někdo před dvěma lety řekl,že budu mít jednou poruchu příjmu potravy,hrozně bych se mu vysmála.Nikdy by mě nenapadlo,že se to vůbec může stát i mně.Mohla bych na tohle téma psát hodiny a hodiny,proto budu naopak raději stručná. Popravdě:děsí mě to,jaká je zvracení závislost,děsí mě,že to sama vůbec nezvládnu,děsím se někdy sama sebe,protože nechápu,co jsem dovolila,aby se ze mě stalo. A nejvíc mě děsí,kolik nás je.Když čtu všechny vaše příběhy,mám slzy v očích.Někdy se tak zamyslím a přijde mi neuvěřitelné,co je to vlastně za šílenost,najíst se a pak to zase vyhodit nebo hubnout a trápit se hlady.Mnohým z vás to možná už připadá normální a běžné,protože jste tak zvyklé a patří to k vám,ale když se zamyslíme zdravým rozumem,musíme přece vidět,jak je to neskutečné a k ničemu.No,vlastně k něčemu ano,k ničení jediného zdraví,které máme.Lehko se to píše,hůř se s tím něco dělá… Všem vám přeju hodně síly bojovat,protože přece žádná z nás nechce umřít! Kdyby mi chtěl kdokoliv napsat,budu moc ráda a vděčná: DeathSong5@seznam.cz Myslím na vás na všechny a ještě jednou přeju hodně duševní síly!