přání – být zdravá

Ahoj, ve zkratce můj příběh: V 9. letech mě sexuálně obtěžoval můj dědek, který je díky bohu dnes už mrtvý. Musela jsem na příkaz rodičů trávit prázdniny u prarodičů, tím hůř pro mě. Strašně jsem se styděla přiznat, co se děje. Dodnes to ví jen můj muž. Netušila jsem, že se bul. nebo anor. ve mě probudí následkem tohoto. Byla jsem normální: 165/58kg na střední škole, ale z nějakého důvodu jsem začala hubnout, neřeším už kvůli čemu, ale prošla jsem si v dospívání A i B. Po tom, co jsem nějakým zázrakem 2x otěhotněla a porodila, jsem si myslela, že mám vyhráno – bohužel. Během obou těhotenství jsem jedla denodenně pravidelně 5x. Vždy po porodu se moje váha vrátila opět na původní 55kg, kterou bych měla mít dnes.Tělo moc dobře ví, kam jít…ale mě se to nelíbilo, jedla jsem bez zvracení, ale strašně nepravidelně, až v posledním roce jsem se naučila jíst 5x nebo 4x denně. Neexistuje pro mě nejíst, musím se učit zvládat veškeré životní situace s tím, že nemohu nejíst, musím, protože vím, že případné nejezení nebo vynechání některého jídla by znamenalo, v brzku přejezení a pak asi i zvracení – nevím, zatím se mi to nestalo. Ustála jsem všechno možný – zatím…a ze zvracení vím, že jsou u mě přešílené depky. A to nechci. Snažím se předcházet situacím, které mě nějak ovlivní, přemýšlet do předu, neustále si plánovat jídelníček a snažit se žít. Slíbila jsem doma svému partnerovi – manželovi, že přiberu. Dal mi ultimátum toho typu, že odejde. Nemám do kdy, ale odejde nechce se mnou už déle být. A to spolu máme 2 děti, pěknej byt, máme oba práci, kámoše společný , a v neposlední řadě dlouhej kus společnýho života za sebou, který člověk z hlavy nevyhodí jen tak. Takže co teda dál? Psala jsem dnes na tyto stránky, pár krátkých informací o sobě, nejsem si jistá, zda někdo zareaguje , jsem tu po prvé a vlastně se docela stydím, protože je mi 32. Štve mě, že v mém věku se trápím takhle tupě. Strašně chci žít, být dobrou mámou, partnerkou. Nevážím se pravidelně, jen když se mi chce, tak 2x za týden, nevím, proč je to tak těžký se na to vykašlat. Mám 165/44, není mě fajn, zrovna dnes se mi motá hlava , jak blázen a to jsem jedla už 3x. Neustále mám v hlavě slib, že mám přibrat 6 kg. Mám svého muže moc ráda, neumím si život bez něj představit, jsem na něm velmi závislá psychicky, a vím moc dobře, že když mi naposled tj. minulou sobotu říkal, že toho má dost, že raději ode mě odejde, ač mě miluje, tak vím na sto procent, že si nedělal srandu. Nikdy si nedělá srandu tohoto typu. Jasně řekl:“ Mám tě moc rád, jak nikoho na světě, ale já už nemůžu, neustojím tvoje nervy, tebe, že jsi tak hubená, to že se trápíš, už nemůžu, prosím přiber, to je jediné co od tebe chci, je to tak těžký, přiber, miluju tě…. prosím.“ Končím chce se mi plakat a už taky brečím.