Porazila jsem bulimii..

Ahoj holky!!už jsem sem dvakrát psala..patřím k těm,které ovládla ta mrcha bulimie,ale já nad ní vyhrála!Nebylo to vůbec jednoduchý.Začala jsem s ní, protože jsem chtěla zhubnout..to se mi podařilo,dostala jsem se ze 68 na 55 a tak jsem s tím chtěla přestat.Myslela jsem,že to bude hned,ale protáhlo se mi to na dalších 14 měsíců,kdy jsem s ní urputně bojovala a věřila,že jednou budu žít zase normálně a že dokonce budu mít radost z jídla!!Vždycky jsem s tím naráz přestala a vydržela to tak maximálně 20 dní a vrátila se k tomu..jediný čeho jsem dosáhla bylo to ,že jsem místo 10krát denně zvracela 6krát,potom 2krát až nakonec jenom 1-2krát týdně..dokázala jsem omezit zvracení,ale pořád tady ta bulimie byla..pořád mě trápily strašný výčitky svědomí za každý sousto,přepadávaly mě stavy úzkosti a zoufalství a dokázala jsem celý hodiny jenom brečet a brečet..všechny moje kamarádky,které o tom věděly se mi podařilo přesvědčit,že už jsem v pohodě,takže jsem se neměla ani komu svěřit..cítila jsem se strašně sama a ještě k tomu navíc tlustá..Po dalším záchvatu jsem to už nemohla dál snášet a rozhodla se udělat rázný konec.Od kámošky jsem věděla,že náš učitel na chemii v tomhle pomáhá několika holkám na škole a tak jsem mu napsala e-mail,samozřejmě anonymní..ani nevím,proč jsem mu to napsala,prostě jsem měla potřebu to někomu říct,někomu komu věřím a kdo by mi mohl pomoci..nezklamala jsem se v něm,nevím jak,ale poznal,že jde o mě a nejdřív si se mnou jen tak o tom psal a potom mi objednal schůzku s psycholožkou,dokonce respektoval moje přání,že moji rodiče se to nesmí dozvědět..a pak to začalo..chodila jsem pravidelně jednou za dva tejdny k psycholožce a moje zvracení se začalo postupně vytrácet..dneska už ji nepotřebuju a nezvracím,uvědomila jsem si,že si nemůžu ubližovat pokaždý,když mi někdo třeba jenom ze srandy řekne,že jsem tlustá(což dělá s oblibou můj táta)..měřím 168cm a vážím 57kg a i když bych tomu nikdy nevěřila,jsem se sebou spokojená.Líbím se sama sobě a dokážu si úplně s chutí a bez výčitek sníst obrovskou zmrzlinu od mekáče!Překonala jsem to těžký období a naši nic neví,kamarádky si oddychly,našla jsem si novýho kluka a po dlouhý době se cítím šťastná..ale sama bych to nikdy nedokázala,do smrti budu vděčná svýmu profesorovi na chemii,paní psycholožce a taky vám holky,protože díky téhle stránce jsem si s některýma z vás psala a vzájemně jsme se podporovaly..a taky ještě Radimovi,který mě na téhle stránce objevil a taky mi hodně pomohl už jenom tím,že si se mnou píše..holky,nebojte se cizí pomoci,bez ní to nejde..já vám věřím a doufám,že to překonáte jako já.JDE TO!!!!!!!!!!!!!