Obrátí to život jiným směrem..

Tak jsem tady podruhé a moc děkuju jednomu skvělému človíčkovi v mém životě,za to co napsal jako komentář k mému příběhu a všem ostatním.Bulímie je opravdu nemoc,co obrátí život jiným směrem a vytváří různé druhy nálad,nebo stresů,které se točí jen a jen kolem jídla.Taky mi chybí ten skvělej život,který měla spousta znás,než jsme začli dělat tyhle blbosti ze kterých se těžko leze ven.Jednou bych se chtěla probudit a říct si,byl to jen hloupej sen a nic víc,ale neni to jak když někdo luskne prstem a jako by se nic nestalo.V poslední době s tim bojuju každý den,proč?řikám si,proč je to tak složitý,najíst se normálně a pak nemít výčitky,nebo že jsem toho snědla hodně a nakonec se dál cpát a pak jít zvracet.Sama sebe za to pak nesnáším,protože bych chtěla mít ten prožitek z jídla jako ostatní a nezabívat se tím.Bulímie je fakt mrcha,snad ovládá celý mozek.Když vydržím nějakej ten den se nepřecpat,tak je to zázrak,si říkám,to musím vydržet,ale další den jako když utne a najednou je to tady zase.Nedokážu tomu odolat a hlavně když jsem sama.Nejdéle jsem to vydržela přes měsíc,myslela jsem že už je to v pohodě,ale kdepak.Tohle je asi věc se kterou se musí bojovat celý život a obdivuju ty,kteří si řeknou:DOST:a už tohle v životě neudělají a je to pro ně minulost.Jen doufám,že tohle dokážu někdy tady zdolat a ne jen já,ale my všichni co tím trpíme.Taky doufám,že každá z nás bude mít vedle sebe někoho,v kom bude mít velkou oporu,porozumnění a pomoc.Je to hodně důležitý,protože já jsem například byla dneska u svojí mámy,různě jsme se bavili a přišlo i na tohle téma bulímie.Moc mě u ní mrzí,že tím trpím už dlouho a ona vlastně ani nemá tušení co to vlastně je a jak to na mě působí.Je to fakt smutný,když má o tom doma knížku a za ty roky si jí nedokázala ani přečíst.Nerada tam chodím,protože vím,že pro ně nejsem důležitá a má to na mě takovej vliv,že přijdu domu a snim všechno co najdu.Je pravda co se říká,že člověk si rodiče nevybírá.Možná některá z vás má stejný problém,tak můžem jen doufat,že si to jednoho dne uvědomí.Přála bych si,aby jsme našli psychickou pohodu,uznání v sami sebe,ne v tom jak vypadáme a navždy se té bulímie a jiné nemoci zbavili !!! A taky by si tohle měli uvědomit všichni kluci,co dokážou jen holky posuzovat podle toho jak vypadaj a nedochází jim,jaký to na nás může mít vliv a důsledky !!!