noční můra

Jsem 17ti letá studentka s výborným prospěchem. Moje problémy s anorexií začaly už před dvěma lety. Na konci devítky základní školy, jsem si řekla, že se blíží léto a že chci být hubená do plavek, abych se líbila. Která holka ne?? Ale tim pádem jsem musela začít hubnout. Měla jsem 62 kg. Přestala jsem jíst svačina. Jedla jsem jen snídaně, obědy a večeře. A hlavně jsem cvičila. Se sportem to nebylo tak těžké, protože mě sport baví odjak živa. Než skončil školní rok tak jsem měla 58 kg. Byla jsem na sebe pyšná. Ale o prázdninách už si toho každý všímal že jsem zhubla. Hrozně mi lichotilo, když mi každý říkal jak mi to sluší. Nastal Prvák a já byla čím dál hubenější, měla jsem 54 kg, ale pořád mi to nestačilo, věděla jsem,, že když si vezmu něco navíc tak budu mít deko navíc. Moje máma mě vzala k mojí doktorce, tam jsem měla 53 kg, děláli mi různé vyšetření, měla jsem hrozně nízký tlak i tep. Všichni doktoři se divili, že jsme vůbec na živu, že to prej není normální. Začala jsem chodit na psychiatrii. Kde sem dostala depresivní prášky. Ale pořád jsem ubírala, protože jsem cvičila a minimálně jedla. Samozřejmně k tomu patřila nenávist k mámě, že ze mě chce mít tlustou dcerušku. Prostě jsme si už vůbec nerozumněli, protože mezi námi stála anorexie. Když jsem jednou šla zase na psychiatrii, tak jsem vážila 48 kg a to už mi hrozila hospitalizace. Asi kvůli tomu jsem začala nabírat, ale to se časem stalo, že jsem i přibírala a najednou jsem měla 60 kg a 65 kg. Pak po neshodách s mámou jsem se odstěhovala k tátovi, tam jsem měla nejvíc 68 kg. Bydlela jsem u něj 3 měsíce. Po měsíci co jsem bydlela u táty jsem začal chodit s mým klukem, s kterým jsme spolu do teď, už 9 měsíců a jsem moc ráda že ho mám. Po třech měsících jsem se vrátila zpátky k máme, protože u táty to nebylo ono, asi proto že on má svojí rodinu. Když jsem se vrátila k mámě, tak jsem začala znova hubnout,za měsíc jsem měla 64 kg. Pak byly vánoce(2003), a já jsem nejedla žádné sladkosti abych náhodou nepřibrala. Přes silvestrem jsem měla 58 kg. To už mi máma řekla že nechce abych hubla, že tohle bude ještě tolerovat. Jenže já mám panickou hrůzu, že bych zase měla 60 kg. Teď vážim 55 kg.Vlastně se mi i zúžil žaludek, takže hlad vůbec už nemám. Máma si pořád myslí, že to dělám že někoho chci potrestat, ale já se trestám sama sebe, protože se nelíbím sama sobě, vlastně se mi nelíbí moje tělo. A každej chce vědět důvod proč pořád hubnu, kdyby jim to řekla, tak mě hospitalizujou hned. Máma si se mnou už neví rady. Já nechci už hubnout, ale když se najim a nezacvičím si tak to ve mě zůstane. A já nechci přibírat. Já chci mít těch 55 kg co mám ale jdu pořád dolu. Co mám dělat poraďte mi