Nevím proč, ale jinak to nejde
Nevím čím asi začít…ze začátku jsem moc nejedla, byla jsem asi hubená i když sem si to nechtěla přiznat, ale všichni mi to říkali, jedna známa ktera dělá zdravotní sestru mi řekla že jsem anorektička, ale rozhodně sem ji nevěřila a jedla sem dál svuj jeden rohlík za den, zhubla sem bez problemu za 3 dny 5kg, ale za nějakou dobu mi jidlo začlo hodně chutnat, vždycky jsem si řekla sním jen dva rohlíky a snědla sem jich třeba šest, začla jsem přibírat, a to mě hodně štvalo, bála jsem se a dodnes se bojim toho že budu tlustá! Bylo to pro mě nemyslitelné a proto sem začla chodit pokaždem mém přejídání zvrace, zezačatku sem si strkala do krku prst, abych si pomohla, a pak se stačilo jen předklonit a šlo to samo! Nenávídím se za to co dělám, je to hnus,ale nejhorší je že se teď bojím přestat, moc se bojím že budu tlustá. Neunesla bych to! Proto abych byla hubená udělám cokoliv, ikdyž vím že se klukům přehnaně hubené holky nelíbí, ale mě na tom ani nezáleží. Stejně si připadam furt stejně tlustá, bojím se posměchu od okolí, nedokážu si představit že by se mi někdo smál kvůli váze, nesnesla bych to. Vím že je to nemoc, ale nevím jak si uvědomit že vlastně hubená jsem a jestli stloustnu tak budu jen o to hezčí. A začínám se bát, že si to ani nikdy neuvědomím.