Nechci se trápit

Můj příběh začal před šesti měsíci. Rozešla jsem se s klukem, který mi byl nevěrný, ale přesto jsem ho pořád milovala. Nedokázala jsem se s tím vyrovnat. On si po pár týdnech našel jinou – hubenou holku! Byla opravdu moc hezká. Nechtěla jsem jím to kazit. Chtěla jsem ho, ale vidět. Protože jsem byla psychicky na dně, kamarádky mě označili za tu, která všechno řeší pláčem. Chtěla jsem zpáchat sebevraždu – předávkovat se práškama. Pak jsem se však vzchopila, kvůli své mámě. Mé milované mámě. Nemohla jsem jí tu nechat samotnou. Otce jsem nikdy neměla. Tak jsem ji nechtěla ničím zatěžovat. Rozhodla jsem se, že se změním. Měřila jsem 165cm a vážila 55kg. Holka, která zažila krutou šikanu se musí změnit! I psychicky. K lepšímu. Po dvou týdnech ustavičného hlídání kalorií, nekonzumovaných sladkostech, libového masa a tučných jídel jsem zhubla 9 kg. Byla jsem nadšená. Holky ve třídě se semnou začaly bavit, protože jsem byla ta, která už nikomu do ničeho nic nekecá. Prostě holka, která je fajn. Když jsem, ale přišla domů. Vše jsem kolem sebe mlátila. Škrábala, ničila, řezala jsem se do nohy. Dělalo mi to dobře. Myslím si, že jsem i anorexii mít chtěla. Byla jsem na včechno sama. Mé dvě kámošky – né však moc dobré! Si po měsíci začaly všímat, že se semnou něco děje. To už jsem měla 12kg pryč. Padaly mi vlasy. Na zádech se mi objevovaly chloupky. Kousala jsem si nehty a ty byli rozlámané. Začali mi lézt žebra a kyčle. A holky si toho nemohly nevšimnout. Nádavali mi, že jsem „pako“ a tak. Ale pak mě obejmuly, že mi pomůžou se z toho dostat. Tak jsem trochu začala jíst. Přibrala jsem dvě kila a propadla šoku. Brečela jsem celou noc v kuse a u toho cvičila. Bála jsem se „špeků“, které bych mohla mít. Za týden už bylo pět kilo dole! Veliký rekord. Vůbec nic jsem nejedla. Šla jsem na diskotéku s holkama, kde byl i můj bývalý kluk. Nevím co se přesně stalo, ale omdlela jsem. Potom mě převezli na pohotovost kde mě označili za anorektičku. Byla jsem na dně a nejvíce mi bylo líto maminky. Plakaly jsme spolu na posteli a ona mi pověděla, že ví jak mám těžký život, ale že to musíme zvládnout. Poté jsme se odstěhovaly našla jsem si nové kamrádky a vážím 49kg. Je to moc pěkná váha. Z anorexie nejsem vyléčená. Protože se pořád v něčem hlídám. A mám problém někomu důvěřovat. Chci být herečkou nebo letuškou a snad se mi ten sen splní. I když se v hlouby duše strašně trápím, snažím se. A kymácím váhou sem a tam jako například 45 – 49 – 44 -50 tak se fakticky snažím. Mám Vás ráda …. Katka.