Nechci aby mě ta bestie dostala:-(((
Vždycky jsem byla štíhlá holka, která žádné jídlo neřešila a jedla jak chtěla. Při 158cm a váze50kg, jsem si myslela, že je vše v pořádku a já jsem hezká. Všem jsem se líbila a u kluků jsem byla zájmem. Když jsem začala chodit do 8. třídy, tak mi jen tak babička řekla, že jsem oplácaná. Vzala jsem si to hodně k srdci a řekla, že s tím musím něco udělat. Nechtěla jsem držet žádně diety, tak jsem jenom začala jíst zdravě, víc sportovat, vynechala jsem sladký a moc tučný jídla, jedla víc ovoce a zeleniny, nepila sladký nápoje a jedla do 18.hodiny. Zprvu idealní stravování a máma mě obdivovala, že to vydržím. Rok uběhl jak voda a já měla na začátku 9. třídy při 163cm, 40kg. Lezli mi kosti, všichni se o mě bali. Doktoři se vždycky zděsili, když uviděli moji váhu. Já na to nebrala ohled a dělala si co chci pořád dál. Mámě však došla trpělivost a řekla, že jestli do vánoc nepřiberu 5kg, tak mi zakáže lyžovat. Lyžování je moje největší vášěn, a tak jsem slíbila, že se o to pokusím. Jím pořád stejně, hodinu denně cvičím a nepřejídám se, jím 5krát denně a zdravě. Ted mám 42,5kg a jsem se sebou spokojená. Vím, že to není ideální a musím ještě přibrat. Snažím se a nenechám si úplně zkazit život. Jestli máte nějakou radu jak mi pomoct, budu jen ráda. VŠEM DRŽÍM PALEČKY, ABY SE JIM TAKY PODAŘILO VYHRÁT NAD ANOREXII.