Nebuďte na to sami!nebuďte nemocné !!!Přečtěte si to!Prosím !!!

Ahoj!Naposledy jsem tady psala v únoru(http://www.idealni.cz/neda-se-z-toho-venprectete-si-toto-je-realita-+clanek_show.asp?id=1656) Od tohoto článku se toho změnilo moc.Vlastně úplně všechno…Potomto článku to pokračovalo stále hůř a hůř.Zvracela jsem stále častěji a častěji.Spořádala jsem neuvěřitelné množství jídla.šílené.a pak ven.Jednoho dne,mě naši nachytali jak zvracím.Zapomněla jsem se zamknout.Mamka otevřela dveře a viděla mně,jak jsem zohnutá nad mísou,celá rudá a od zvratků.Bylo jí zemně zle.Několik dní se semnou nebavila a řekla mi,že ještě jednou a veze mě do motola.Já se toho fakt lekla a nějakou dobu si dávala bacha.Ale nehubla jsem.Nehubla.Tak jsem přišla na další fikané řešení.Zvracela jsem do pytlíku v odpadkovém koši v mém pokoji.Nějakou dobu mi to krásně procházelo.Ale jednoho dne,jsem prostě neměla příležitost to nenápadně vyhodit a mamka mi při úklidu pokoje koš plný zvratků našla.Máolem se skácela…A od té doby je všechno jinak. Jídlo mi přiděluje sama.Kdykoliv mám hlad jí řeknu a ona sama zváží co a jak.Začala jsem chodit k psycholožce.Je to fakt super.Píšu si pravidělně jídelníček a váhy.Beru léky-na uklidnění-.Nezvracela jsem víc jak měsíc a půl.Což je pro mě velký úspěch.Ale jde i o to,že na zvracení vůbec nemyslím!Ani na jídlo!příjde mi to nepodstatné.Samozdřejmě mám občas depky,kdy bych snědla cokoliv co vidím.děku,jídlo všechno.Hlavně jíst.Ale naštěstí mám tak skvělou mamku,které to vždy hned řeknu.Jak mi je a tak.A ona mi pomůže.Vybere nějaký skvělý program(procházka,kino,film…) a já to nějak přežiju.Ale krizí je čím dál tím míň.Těma lékama jsem se změnila hodně i v chování.Pořád se směju.Jsem optimistická,veselá.Kamarádi si mě nemůžou vynachválit.Jsem jiný člověk.Každý den je skvělý.Nejvíc mi pomohlo a bylo to zárověň nejtěžší si všechno přiznat.To že jsem nemocná,to že mám problém a to,že už to opravdu nemám pod kontrolou.To že musím být silná a začít to okamžitě řešit.že to tak dál nejde.Změnila jsem se.A jsem mnohem šťastnější. Na svou bulimii vzpomínám jako na nemoc,kterou jsem prožiula tím,že jsem byla neinformovaná,mladá a hloupá.Teď taková nejsem.Teď nejsem bulimička. Všem bych vám chtěla poradit,ať se nad vším zamyslíte.Najděte si někomu komu to všechno řeknete ať na to nejste sami.Zkuste všechno zvážit.O co všechno touhle blbou nemocí přicházíte!nejen o zdraví,ale i o blízké a o kousky života.Proč????Nemusíte!Už dál nemusíte!Vím,že to není lehké.Já sama bych nad tímto článkem před pár měsíci zvedla oči.Prosím,Vy to nedělejte.Zkuste to zvážit k vůli mě.Jen se nad tím zamyslet,jestli by opravdu nebylo lepší něco změnit…. A kdybyste cokoliv potřebovali-napište komentář s e-mailem a já vám pomůžu.Anonymně,pokud se nemáte komu svěřit..Zkusím váš problém třeba konzultovat s psycholožkou.Pokud nemáte dost ofvahy tam sami zajít.Obraťte se na mě.Pomůžu s čímkoliv.Prosím…¨ Nebuďte na to sami.Nebuďte nemocné !!!