Narodila jsem se bez jednoho orgánu:-)

Můj příběh se asi bude trochu lišit od ostatních 🙂 A Aby někdo neměl problémy s tím, pochopit moje story,, začnu hezky od začátku. Jako malá jsem asi nikdy neměla problémy s příjmem potravy, s nadváhou(byla jsem hubeňoučka) nebo potíže s bolestmi břicha. Všechno to začalo na základce, asi tak v osmé třídě. Období puberty, období, kdy mě zajímali kluci(a stále zajímají)a do toho přišlo něco, o co jsem teda vůbec nestála. Ze začátku o nic nešlo. Jen jsem se ráno nemohla najíst. Po jakémkoliv jídle mi totiž bylo zle. Průjem se střídal se zácpou. Sem tam mě bolelo břicho. A hrozně mě pálila žáha (někdy až neuvěřitelně). MOc jsem tomu nepříkládala nějaký význam, ale za nějakou dobu mi tyhle problémy začaly vadit. Svěřila jsem se mamce, ta se mnou zašla k doktoru a byly jsme odeslány na gastrologii. Zde jsem si poprvé prožila mou první endoskopii(to je to vyšetření, kdy se tenká hadička strká ústní dutinou do oblasti epigastria,…). Žádný vředy mi nezjistili. Jen přišli na to, že mám obrovské množství žluče v celé oblasti žaludku. (tu mi „VYPUMPOVALI“). Začala jsem užívat nějaké léky. Ale potíže neustoupily. Řekla jsem si, tak holt nic nenašly, tak se s tím budu muset smířit. Netrvalo dlouho a na střední škole se problémy začaly zhoršovat. Nejdříve 1-2* do měsíce jsem noci šíleně protrpěla. Byla to taková ta bolest, která nejde popsat, ta která vám nedovolí usnout, ta která vás přepadne z ničeho nic. Každu chvíli jsem (mám) průjem nebo zase tu zácpu. pálení žáhy taky neustoupilo, dokonce se zhoršilo. Ať sním cokoliv, žáha mě pálí skoro po každém jídle. Začala jsem navštěvovat dalšího gastrologa. Zase endoskopie(tentokrát mi přišla horší a bolestivější než ta první), odběry krve, a sono(ultrazvuk)– A tam pan doktor našel kameny ve žlučníku (BYLO MI ZROVNA 18 LET!). Každému bylo divné, jak taková mladá holka může mít žlučníkové kameny, když netrpí např. nadváhou. Jelikož ale moje problémy trvaly už roky, objednali mě na chirurgii na operaci. Měli mi odstranit žlučník, celý. Nastal den D. Příprava, taky šílený hlad a žízeň. Už od večera, od 20.00 jsem nemohla nic jíst ani pít,…a to jsem na sál nastoupila druhý den po 13. hodině!!!A ten strach. Ze začátku jsem si to nepřipuštěla, ale asi deset minut před „akcí“ jsem se naplno rozbrečela. …. Asi se ptáte, jak dopadla operace. Nic nenašli. A to doslova. Chybí mi už odmala žlučník. Také mám malou kýlu. MOžná si říkáte, že to nic není. Všude se přece říká, že žlučník k živoutu lidé nepotřebují. Pletete se. Ve žlučníku se hromadí všechna žluč. Tam se zahušťuje a „čeká“., než se najíte. V mém případě se nemá, kde uchovávat, kde se zahuštovat,…moje žluč tráví život v mém žaludku. Takže mě při operaci otevřeli, koukli se, a jelikož nevěřili vlastním očím koukli se ještě párkrát a za 3/4 hodiny mě zase zavřeli:-) (v nemocnici jsem tam byla rarita, nebo také „známá průšvihářka“) Musím do konce života držet přísnou dietu, brát léky,… Ještě se nenašel doktor, který by našel řešení pro moje „onemocnění“. Je ošklivé, když sedíte třeba v autobuse a přepadne vás záchvat. Ta ošklivá bolest, nikdo neví, proč přichází, …většinou trvá 10-15 min. Jenomože to bylo. Moje poslední záchvaty měly asi špatnou náladu a trvaly 2hodiny. 2 hodiny jsem probrečela, jako malá holka. 2 hodiny jsem se nemohla skoro ani nadechnout. A také mě děsí fakt, že při každém mém záchvatu mi horečka stoupne až na 38stupňů Celsia. Nic vám není. Můžete běhat, smát se a najednou…..nic. jen ta bolest. A za pár hodin je po všem. Vypadá to jak sen. Někdy se sama sebe ptám, jestli se to vůbec stalo. Bolest přijde nečekaně a tak i odejde. Stejně jako horečka. Vím, že na světě existují lidé, kteří jsou na tom hůř než já, ale Já jsem Já a žiju jenom jednou. Chci už konečně vyřešit moji situaci, takže jestli čte právě teď můj příběh nějaký dobrý doktor, který by možná o něčem věděl, ozvěte se.(Vždyť je mi 19let!) Mějte se všichni dobře.