Milovat neznamená………………

Milovat neznamená jen mít rád, milovat je věřit a pravdu znát. Milovat je odpustit a znovu podat ruce, to znamená rozdělit duši i srdce. Platí tohle i na postoj k tělu? Platí to i když se dívám do zrcadla na někoho, kdo se mi vůbec nelíbí. Na tu druhou osobu, která mi ničí život. Já nevím. Sama se na to snažím přijít. Když už se mi daří dobře, vše jde skvěle, tak přijdou špatné dny a ty mě ničí. Stejně jako je tomu dnes. Je mi bídně, a proto sem píšu. Čekám něco jako úlevu na duši. Dostanu ji? Bude mi líp? Tři roky se snažím naučit mít ráda své tělo. Ale nejde to. Sama to nezvládnu, teď už to vím. Potřebuju pomoct, ale na koho se obrátit? Kde hledat pomoc, abych nikoho neotravovala se svýma problémama? Kde a u koho? Už zhruba měsíc jím úplně normálně. Nepřejídám se a ani nehladovím. Jím celozrnné pečivo, ovoce, zeleninu. Bohaté snídaně, teplé obědy. Váha je stále stejná. To by mi možná ani tak nevadilo, jako to, že se pořád nemám ráda. Myslela jsem, že když se znovu naučím jíst jako člověk, že se mi i změní myšlení. Ale ono je stále stejné. Jak to mám udělat, když se ráno oblékám a kokukám při tom do zrcadla na osobu, která je mi protivná, kterou nenávidím. Je mi z ní zle. Chci, opravdu moc chci ji mít ráda. Ale neumím to. Vím, že když si každé ráno (a vlastně pořád) budu říkat jsem krásná, štíhlá a v pohodě, tak že tomu uvěřím a bude to pravda. Jenže jak to udělat? Když si to řeknu, tak se usměju, že jsem to zvládla, že je to pravda, pak vstanu z postele a jdu se oblékat a ouha. Zrcadlo. Můj velký nepřítel. Říká mi: Tomuhle říkáš krásná? Štíhlá? Jsi hnusná, jen se na sebe podívej. A takhle to jde pořád dokola. Chci, jenže……