Jsem zpátky!!!!!!!!!
Ahoj, jmenuji se Lucka a je mi 20 let. Od 15let trpím mentální bulímii. Proč píšu trpím…? Lepší by bylo říct trpěla, ale je to pořád ve mě, ty vzpomínky, ten strach, že do toho zase spadnu. Můj vítězný boj začal na podzim 2005, to už jsem za sebou měla skoro 5 let každodenního zvracení. Ke změně jsem se odhodlala po tom, co se se mnou rozešel můj přítel, portože se mnou už prostě nebylo k vydržení. Každou chvíli jsem měla bulimický záchvaty přejídání a následného zvracení, provázené výbuchy vzteku a agresivity. Rozešel se se mnou a já si řekla, že se buď zabiju nebo se dám do pořádku. Sebrala jsem poslední zbytky sil a šla za mamkou, ta mě okamžitě zavezla k mé doktorce a pak už to šlo rychle. Krizové centrum ve FN Brno Bohunice, pak dva týdny na kapačkách, chybělo mi spousta minerálů a živin. Pan doktor v Brně mi zajistil skupinovou psychoterapii pro léčbu neuroz v Kroměříži. Nastoupila jsem 12.12.05 a odcházela 10.2. 06 jako zdravá mládá žena. navíc jsem si tam našla přítele. moc ho miluji, pomáháme si a chápeme se a to je nejdůležitější. Bydlíme spolu a mě je fajn, mám pocit, že jsem to zase JÁ!! Ale musím se přiznat, že před 2 měsíci jsem do toho zase začala nějak padat, zvracení, přejídaní, strach ze sebe samotné, přetvařování se, maska „nic se neděje“, ale pak jsem si řekla NE, tohle NE!!!!!!!! Ted už pět týdnů nezvracím a je mi líp. Na podzim jsem vážila 53kg, ted mám 62 a učím se s tím žít, je paradoxní, že mi říkají, že jsem pěknější, asi je to proto, že se víc směju a na svět se dívám svýma očima a ne skrze clonu bulimie. Svět je odrazem stavu tvojí duše, mě už se na světě konečně líbí. Bojuju, pořád bojuju a nikdy se nevzdám. Bojujte taky a nelitujte se, tím nic nedocílíte. Věřte mi, vím, že když bude chtít, taky se vám zase začne líbit žít:)))