Je tam stále

Ahojky holcicky… Ac to asi neni vhodne,tak mne velice potesilo to,ze jsem nasla tuto stranku. Z anorexie jsem „vylecena“ asi rok. Me vyleceni bylo o to tezsi,ze jsme byly s mnou sestrou nemocne obe.Nejprve jsem se snazila mamci pomohat s nemoci sestry,ale pozdeji jsem v ni byla taky,a to nezavratnou rychlosti.Prvni impulzy ci narazky na to,ze ma sestra je stihlejsi nez ja,prisly z rodiny.Nenavidela jsem sve prarodice,rodice…vsechny,kteri mi to kdy rekli.Navic jsem studovala na tanecni konzervatori,kde jsem slysela kazdy tyden,kdyz jsme se povinne vazily:“mela by si zhubnout,jsi takova oplacana“ nebo „davej si pozor na tu vahu,jinak ti budeme muset snizit znamku o stupen“. Nase vahy pote byly zapsany v tridnici, a kazdy kdo chtel si jej mohl precist.Byla jsem nejvyssi a take nejtezsi z cele nasi tridy…pri svych 168cm jsem mela asi 49kg.Byla jsem ve tride,kde holky merili 150-160 cm…malinke a drobne.I presto vsechno jsem ale patrila mezi nejlepsi tanecnice ve tride.A protoze jsem nechtela porad poslouchat to,jak jsem tlusta,at uz z rodiny ci skoly,tak jsem se rozhodla,ze se dam na sestrinu cestu.Chtela jsem shodit jen par kil pres prazdniny.Se sestrou jsme odjely na mesic na dovolenou,kde jsme obe hladovely a ja jsem do toho jeste cvicila (do vycerpani),abych nevysla z formy.Po prichodu do skoly,mne vsichni prosefori chvalili,ze mam peknou postavu. To mi jen pridalo a pokracovala jsem ve stejnem hladoveni. Ac jsem vedela,ze bych mohla nastoupit na normalni stravovani,protoze je dokazano,ze baletky spaluji tolik kalorii jako delnici v dole.Uz pred Vanocemi jsem mela 41kg.Ted mi vsichni zacali rikat,ze uz to neni pekne…NAJEDNOU se jim to nehodilo do kramu!!!Uzavrela jsem se…nepotrebovala jsem k zivotu nic,nez svou vernou (mrchu) anorexii,ktera mne vzdy utesila a pomohla mi,kdyz mi jini rikali,ze jsem nechutne hubena…Nezalezelo mi na nikom a na nicem. Mela jsem svuj svet,a kdo se mi ho pokusil narusit,byl absolutne odepsan!!!S mou sestrou jsme se zacaly NENAVIDET.Byla mezi nami tak obravska rivalita.KDO VIC ZHUBNE,VYHRAJE!!!Obe jsme pro to chtely udelat maximum,ale ja jsem byla „lepsi“.Odjela jsem s rodicema na jarni prazdniny na hory,kde jsem shodila na 36Kg…Jenomze pri navratu do skoly,jsem zacala pozorovat to,ze obrovskou fyzickou zatez zacinam nezvladat.Ale nemohla jsem prestat cvicit,protoze bych nespalila urcity pocet KJ,takze bych si vecer nemohla dat zadne jidlo… Az kdyz k nam do skoly prisli medici,kteri nam meli udelat vsem prohlidku celeho tela.Muj BMI byl nejmensi ze skoly.Nasledoval okamzity zakaz cviceni…Nechapala jsem vubec proc???PROC se o me vsichni najednout tak staraji???Vzdyt je to muj zivot.Moje anorexie…Ja jsem s ni a ona je se mnou!!! Zakaz cviceni zpusobil to,ze jsem prestala jist uplne. Mela jsem svacit ve skole v praktickych hodinach,aby me hlidali profesori…strkala jsem jidlo,kde jsem jen mohla.Ponozky,batoh,penal…kam se co veslo. Byla jsem poslana k psychiatrovi. Byla jsem dokonala lharka,takze jsem si myslela,ze „oblafnu“ i psychiatra…jiste,slo to,ale neslo oblafnout sebe!!!Natoz tu mrchu,ktera mi sedela za krkem a vedla me „zivotem“.Vedla me tak dlouho,az z toho ma maminka onemocnela(ale diky Bohu ne anorexii ani bulimii) a ja jsem musela odejit z konvervatore protoze bych uz stejne nemohla tancit,to znamenalo zahodit sve sny a nadeje.Tanec byl muj zivot a ja vim,ze jsem v nem byla jedna z nejlepsi a ta po*rana ANOREXIE mi to vsechno znicila a poslapala. Znicila i muj vztah se sestrou. Dodnes spolu nemuzeme byt nekde nejakou delsi dobu samy,protoze obe vime,ze se stale pozorujeme,kolik toho ktera sni a jak ta druha vypada…Abych to upresnila,tak sestra uz s nami nebydli,je starsi nez ja…A JA???Ja uz nikdy nebudu ta sebevedoma holcina,jako jsem byla predtim. S odstupem casu vidim,kolik jsem spolecne se svou anorexii napachala skod.Maminka se vylecila,za to jsem nejvice vdecna,protoze bych neunesla pocit,ze jsme ji se sestrou utrapily.Sestra je asi tak „vylecena“ jako ja. Dnes vim,ze narazky na mou vahu, ze strany rodiny, nebyly mysleny ve zlem ci vedomne.To jen ja jsem je tak vnimala…a slysela je jakoby vykriknuty neuveritelne nahlas. Takze ze svou spolecnici „mrchou“ jsem se na nejakou dobu snad rozloucila.Za to vdecim sve mamince,psychiatricce,ktera vedela,ze ji lzu,ale naprosto presne vedela jak mi pomoct.Takze obrovsky dik temto osobam!!!! Ale i presto vim,ze je tam porad…sice uz jeji hlas neni vubec silny,ale ja vim o ni a ona vi o mně…vime,ze jsme porad spolu…ale jednou….jednou ji zlikviduji UPLNE!!!BUD JA…NEBO ONA. A ja vam rikam,ze VITEZ budu ja!!!A az bude uplne pryc,tak JA budu zase tancit!!!!!BUDU!!!!A vite proc budu???PROTOZE TO CHCI A DOKAZU TO!!!