Jak dlouho to jeste potrva ?

Ahojky, vsechny, nebo vsichni…Pisi sem jiz po nekolikate, je to uz tretim rokem co mam PPP…a „reknu“ Vam, ze me to zacina s prominutim s*at… Podarilo se mi v posledni dobe schodit to, co jsem nabrala po te, co jsem prestala jidlo nejak resit, jedla jsem tolik, kolik se ma jist, ale ne tak, jak by se jist melo…sportovala jsem a zacly poznamky v okoli na muj prirustek vahy, byt v dobrem, ze mi to slusi apod. Bohuzel, jak samy vite (sami), my s PPP tyto poznamky spatne neseme…Takze nastala v podstate hladovka—onemocnela jsem s uzlinama a bala jsem se, ze priberu, pze jsem jenom lezela…podarilo se mi zhubnout a bohuzel, jako vzdy, mi to nestaci…Mam miry modelky, (nechci se vytahovat), ale chci mit jeste min, abych mela tzv. REZERVU pro pripad, kdy se prejim…Asi mi rozumite… Takze muj plan ted jsou tak 3-4 kg…Kdyz jsem s mou laskou, zcela zapomenu na nejake kcal, proste jidlo snim a neresim to, jakmile jsem bez nej drzim diety a chci zhubnout…On ma sice velkou radost, ze u nej bastim, ale ja pak mam depky…myslela jsem si, ze se to vsechno obrati, ze kdyz budu s nim, ze to zase bude ok, ho*no…nema na nic uz vliv…je mi smutno i s nim…uz se v sobe nevyznam…Proto za dva dny mam namireno na psychosomatickou kliniku k psychologovi, JE TO MA POSLEDNI NADEJE…JINAK UZ NEVIM, CO SAMA SE SEBOU… i kdyz vim, ze muj pritel, je tu pro me kdykoliv, ze me ma rad, ze ma o me starost, ze konecne pochopil, ze je to se mnou vazny a ze to neni zadna legrace, tak je vsechno na hovno…Ja proste NEVIM PROC BYCH MELA ZIT…kvuli cemu jako?…Ja neziju, ja prezivam, ale nemuzu to tady skoncit, protoze mam mamku, pratele, pritele a babicku, a ty MILUJU…nemohla bych jim udelat takovou bolest v srdci…Tak tu radsi zivorim a trpim…a casto upadam do tezkych depresi…jedine co je pro mne vysvobozeni je SPANEK…mozna vecny… S pozdravem Petula