Dostala jsem se z toho sama
Nejdřív jsem najednou kolem osmnácti začla tloustout i když jsem byla celý život hubená, jednoho dne jsem se podívala do zrcadla a řekla si dost. Začla jsem jíst málo, míň, skutečně jsem hodně zhubla, začla jsem fotit módu a potřebovala zhubnout ještě víc. Od známého lékaře jsem si zařídila prášky po kterých člověk nemá hlad, dávají se silně obézním lidem. Fungovalo to výborně, ráno jsem snědla jogurt, zapila prášek a do večera nic nejedla, hlad jsem neměla, navíc spoustu energie, akorát mě začlo zlobit srdce, na to jsem ale taky měla prášky. Hubená jsem si vůbec nepřipadala, spíš jsem měla pocit, že bych mohla ještě ubrat, chodila jsem do posilovny, všude chodila pěšky. Samozřejmě jsem většinu dne nemyslela na nic jinéhonež na jídlo a na hubnutí, počítala kolik čeho sním, taky jsem byla často nervózní, uplně jsem zblbla. Okolí kupodivu nic neříkalo, nebo naopak mi kamarádi říkali jak mi to sluší. Taky jsem potkávala spoustu kolegyň, co měly stejné nebo podobné potíže jako já, jednou to se mnou i seklo. Až jsem se jednou najednou na sebe podívala a zamyslela se nad tím co dělám. Když jsem začla zase normálně jíst, bylo nejhorší dívat se na sebe do zrcadla jak tloustnu, všechno oblečení jsem musela vyházet a koupit si nové o několik čísel větší, připadala jsem si ošklivá, kamarádi mi říkali jak mi to tenkrát slušelo, nikdo nevěděl… No ale vydržela jsem. Dlouho jsem měla bolesti žaludku když jsem něco snědla, někdy když jsem se neměla možnost najíst a měla jsem hlad, udělalo se mi zle…Hodně mi pomohl taky můj nový přítel, kterému se líbím taková jaká sem. Navíc jsem začla hodně sportovat, sport který mě baví a který jsem dřív dělat nemohla, protože jsem na to byla slabá. Svůj mozek používám na myšlení o věcech o kterých má smysl přemýšlet a ne o dietách a hubnutí. Dlouho se mi ještě občas vracely pocity, že jsem tlustá, ale pak to přešlo úplně. Je mi výborně.