den za dnem

Na tyhle stránky píšu vlastně už po druhé po nějké době. uplynulo sice celkom dost času, ale vlastně se nic moc nezměnilo. Pořád, když cítím, že mám hlad, tak si připadám krásná, štíhlá a dokonalá… pak stačí, abych něco snědla – i když se jedná většinou jen o nízkokalorické potraviny- a cítím, jak mi roste ten pitomý špek na břiše.. Abych pravdu řekla, tak vlastně nemám tušení, kolik vážím, protože jsem přes dva roky nenašla odvahu si stoupnout na váhu. Mám hrůzu z toho, co bych viděla, mám strach, že jsem ztloustla . Naposledy jsem měla 51 při výšce 169,5 a myslím, že to bude pořád někjak takhle, protože oblečení mi sedí stejně. Přesto se ale cítím hrozně tlustá. Mám přítele, který doteď snášel moje věčné řeči o tom, že jsem tlustá celkem dobře a snažil se mi pomáhat a utěšovat mě, že mám krásnou postavu a že se mu líbím atd. Jenže toho na něho už bylo asi moc, což úplně chápu – koho by taky bavilopořád to poslouchat. nemám totiž žádnou kamarádku, které bych se mohla svěřovata a tak říkám všechnéo jemu. A tak jsme se kvůli tomu trochu pohádali a já mu slíbila, že přestanu pořád mluvit o váze a že přijmu své tělo a začnu ho mít ráda. jo, jediné, co jsem dodržela je, že o tom nemluvím. Jenže do hlavy mi nikdo nevidí… A k všemu je mi líto, že jsem tak vlasně přišla o jedinou spřízněnou dušičku, které jsem to mohla říct. nevím, co víc napsat, ale budu moc ráda, když se mi ozvete na mail: belief1@centrum.cz