DELAJI NAS PROHRY SILNEJSIMI

Ahoj, <p> pravdepodobne me vsichni uz znate. Ano, ja jsem ta, ktera bojuje, plna optimismu a odhodlani. Bojuji jiz 7. den a optimismus me neopustil, ikdyz vcera jsem trosku sklouzla, ale vysvetlim. <p> Byla jsem si zacvicit v posilovne a byla tam holka, ktera mela snad 30 kg. Mela na sobe jen tilko a byla hrozne shrbena, protoze byla hodne hubena a sly ji videt jen kosti. Pravdepodobne na sebe byla pysna (podle obleceni) a ke vsemu stravila 1 hodinu na bezicim pase a pak jeste 30 minut na stepperu. Celou dobu jsem se na ni divala (znate to). Tak jsem ji zavidela. Zase me to nejak chytlo. Zavidela ji a pak hrozne nenavidela, protoze jsem na sebe byla tak pysna, tak vyrovnana a nepremyslela nad svou vahou. Takze jsem se doma „trosku“ prejedla. Teda dost, ale pro me to byla troska, protoze ja kdyz mam tu svoji krizi, tak dokazu spotrebovat i 10x vice. Snedla jsem asi 3 hrnky plne orechu a musli, pul kelimku syru cottage, 5 obrovskych lzic arasidoveho masla, jogurt a vypila hodne mleka. Porad jsem na ni myslela, ale pak se ve mne ozvalo to moje BOJUJICI JA. „Prestan, zvladnes to. Zastav se a bez delat neco jineho, nepremyslej nad tim“. Protoze ja nejsem typ bulimicky, ktera zvraci (vzdycky to kompenzuji naslednymi hladovkami a projimadly), tak jak se rozjedu, tak skoncim az kdyz uz neni co jist nebo kdyz uz je mi hrozne moc blbe, tezce se mi dycha, boli me hlava atd. <p> Prestala jsem. Byl to pro me velky uspech. Ikdyz jsem uz byla dost plna, tak jsem se sla projit, potom do skoly a pak jsem uz nejedla. Tedn den jsem mela snidani, obed a pak me PREJEZENI – posledni sousto v 16.00. A vite co jsem si rikala? Vzpominala jsem na dobu, kdy jsem byla zdrava. Kdy jsme treba doma se sestrou snedly cokoladu nebo chipsy, kdyz jsem na snidani kolikrat snedla i 4 rohliky, na obed i 5 knedliku a nikdy se necitila spatne. proste jsem se citila plna, delala si srandu, ze vypadam jak tehotna a nikdy nemela blby pocit. Proste nekdy byly dny, kdy se jedlo vic a clovek pak byl plny a treba pak jedl mene vecer, ale ne protoze predtim jedl vic, ale protoze byl proste plny. Vzpominala jsem na to a byl to hezky pocit. <p> Rekla jsem si, ze proste to byl takovy den. Zvladla jsem to. Necitila jsem se potom provinile, mela z toho dne radost. Zasla jsem si do knihovny a myslela na neco jineho. Ted uz ten vcerejsek neberu jako PREJEZENI SE, ale jako ty dalsi dny, kdyz jsem byla treba jeste na zakladce. Vzpomente si na to. Bylo to tak fajn. Na to jak jsme doma pekly a ja ujidala testo nebo pak snedla i pul babovky, protoze byla cerstva a vonava. <p> Takze vidite, bojuji i prohravam. Teda ja to jako prohru neberu. Dneska jsem normalne snidala, mela svacinu a doufam, ze to zvladnu. <p> Tak BOJUJTE taky a nevystraste se, kdyz to nepujde primo perfektne. Vsichni vime, ze je to tezky boj a my se musime naucit prijimat ty nase male „prohry“, protoze to ani prohry nejsou. Lidi ji normalne a taky se nekdy preji. Pak se akorat citi plni. <p> Zvladneme to, musime se s tim naucit jist. Nesmime zit jez ze salatu a pocitat kazdou kalorii. Ja chci jednou jit do restaurace a nedivat se na dietni veci, ale treba si dat bez vycitek vepro knedlo nebo pohar, doma pri oslave si dat zakusek, … Chci zit normalni zivot a verte, lidi netouzi po tom byt porad s nekym, kdo chroupa salat. Musime se naucit byt stastne a ne se soustredit na vahu. <p> Mimochodem v patek se zase vazim, tak vas budu informovat. Uspesne se mi dari vazit 1x tydne a ne 10x za den. <p> Tak pa pa, hodne sily a VYTRVEJTE. Protoze prekazky jsou k tomu, aby byly prekonany. <p> Hodne stesti <p> Sara