Ad Potřebujeme pochopení

Nechci Ti do ničeho šťourat, jen bych chtěl pár věcí podotknout. <br> Jsem na Tvý straně. Buď tam taky, je pro to spousta důvodů: <p> 1) Jsi zklamaná a smutná duše a proto máš právo bejt přecitlivělá. Všichni jsme někdy dostali přes kušnu a bylo nám smutno. A měli jsme právo na to, abychom to dali najevo. To, že člověka nějaká nespravedlnost (a to dokonce i proti němu samému) rozhořčí, je správně. Bylo by divný, kdyby nás měla křivda nechat v klidu, ne? <p> 2) Jak moc perfektní jsou Tvoji kritici? Já jen, že s křivákem bych se neradil o tom, co je morální. Z čeho vyplývá jejich autorita? <p> 3) Jestli se Tvůj přítel rozčiluje, že usneš, když s Tebou chce spát, mám pro něj radu: Ať s Tebou spí, až spolu budete chtít spát oba (v civilizovaných zemích se to tak dělá). <p> Navíc: když s Tebou chce spát, ať spí taky, ne? (vtip) <p> 4) Něco o mým manželství: Má žena vypadá úplně jinak, než jsem si představoval „PRINCEZNU“. Miluju ji už 11 let, z toho 5 jsme spolu chodili a 6 jsme manželé. Líbí se mi. Je KRÁLOVNA.<p> Jel jsem jednou tramvají. Sedí tam taková ošklivá babi. Tak si říkám, co když má žena bude po 30 letech vypadat takhle. No, a ta babi se mi začala líbit. Fakt byla hezká. Nelíbí se mi krásný lidi. Mám rád hezký. A to je v duši a ne v metabolismu. Ten Tvůj taky asi není horolezec, a zdá se mi, že to, co Ti na něm vadí, není změna vizáže. Začla jsi s ním chodit, přestože je prcek. (Moje žena je taky vyšší, než já -to jenom aby se Prcek nezlobil, já jsem taky prcek) Problémy hledej jinde. <p> 5) Jestli ses někdy najedla ze smutku a měla jsi potěšení z toho jídla, tak jako co? Bylo by lepší něco rozmlátit? (Někdy mám pocit, že kušnu příslušného hejhuly, ale to sem asi nepatří..) <p> 6) Jako malej harant jsem si nechal nabulíkovat, že jsem lempl na ruce, a až po svatbě jsem zjistil, že umím spravit vodu, elektriku …. Normálně jsem byl vydřenej, když jsem zjistil, že ten člobrda neměl pravdu. Fakt jsem mu to věřil. Není dobrý se nechat bulíkovat. Moh jsem bejt instalatér, a všichni by mě měli rádi. Takhle jsem musel jít na vysokou… <p> 7) Píšeš: „Nevím jak mu to říct, nevím, jak s tím skončit.“ Jestli si o sobě myslíš, že za moc nestojíš, promysli si tohle : <p> Kdyby Ti ten Tvůj řekl, že vyhazuje večeře, dala bys mu kopačky? Že ne? Bojíš se, že Tě ten Tvůj nechá? Že jo? Tak sis právě dokázala, že jsi lepší, než on. A z toho, že na Tebe dělal tak dlouho oči, usuzuju, že by na Tebe klidně dělal oči i někdo jinej. <p> Jestli mu to povíš, a on Tě nenechá, ale pochopí tím Tvou zmiňovanou únavu, tak je to fajn a máš slušnou šanci. <p> A teď hypoteticky: (nelekej se, teď to přijde) Dejme tomu, že by Tě chtěl nechat. (Hu, ta hrůza…) Přišla bys o někoho, komu se bojíš svěřit, kdo (a teď Tvá vlastní slova): „pořád mu něco vadí. Křičí na mě kvůli každý kravině. Na všechny dokola se směje a mně odsekává. Rozčiluje se, že pokaždý usnu, když se mnou chce spát.“ Tedy, pokud je takovej, tak jestli Tě nechá, tak máš docela slušnou šanci, že budeš míň nervózní a že najdeš někoho lepšího. <p> Hlavně ať si nikoho potom nehledá on. Protože tak, jak ho popisuješ (a to jsi do něj zabouchnutá), tak by z něj dostal bulimii i vrtulník. <p> 8) Ty si nadáváš? Já bych tedy nadával tý nemoci, když už někomu. Do tohodle kola Tě dostal nějakej pubertální eroplán, tj z toho se obviňovat nemůžeš. Nervózní jsi z tý nemoci, tedy furt nevidím za co si chceš nadávat. Vynadej puberťákovi a bulimii. A jestli jsi sama sobě protivná .. no, já jsem taky vo sobě VĚDĚL, že jsem nešika. Nebyl jsem… <p> Mám pocit, že rozumně uvažující člověk bude na Tvý straně. Mám pocit, že Ti někdo párkrát lhal, a Ty to vodnášíš za něj. To je nespravedlnost, a to mě, jak uvedeno výše, dost pobuřuje. <p> 9) Nevím, jestli Ti já něco můžu radit. Chceš bejt normální. Mám za to, že kdokoli jinej na Tvým místě (kdyby zažil, co Ty) by na tom byl velmi pravděpodobně stejně jako Ty. Tedy, dle mého, jsi normální. Takže taky víš, že nechceš bulimii. <p> Takže co radit? Co bych udělal, kdybych byl normální já?Odstranil bych to, co mě shazuje do bulimie a začal si držet to, co by mi mohla vzít. Není to nic než nemoc, jako třeba spalničky. A moc je víc než nemoc. Pomoc je taky víc než nemoc. <p> Ale poněvadž jsem študoval řeči, a ne bulimii, tak Ti doporučuju zeptat se nějakýho Dr Voštěpa. (Kdybys chtěla angličtinu, tak se zeptej mě) <p> 10) Bacha na mě, mám spousty keců a banální rady. (fakt je, že mi ty banálnosti zatím vždycky zafungovaly – s botama k ševci, s penězma do banky a s nemocema k doktoru… ) <p> BUBák