Absolutní dokonalost

Absolutni dokonalost…. ….existuje vlastne? Nekdo ji ma od prirody, nekdo ji chce strasne. Kdo ji nema, zoufaly je, zivot ztraci vsechny cile. Ale co s tim, kde ji vzit? Dostat, ukrast, nakoupit? Je to tezke, svet je kruty, vyzaduje razne kroky. Ovladani, odrikani, to vsechno se silne brani. Clovek neni vic sam sebou, kazde trable ho dost berou. Proc byt vlastne dokonaly? Nikdo nechce umrit mlady. Svet vsak slabost neodpousti, krute trapi pochybnosti. Je to zatez cely zivot, mocna zbran, co odzbroji ho. Je to stin co dal se plizi, dusi slabou stale tizi. Dokonalost, dokonalost, slova tato krmi slabost. „Prestan,“ krici neco ve me, „tohle vsechno zbytecne je. Koukej najit lepsi cesty, nebrec, vzchop se, uzivej si. Nestoji to tolik sil, zivot novy by tu byl. Jen ho vezmi pod ochranu, nic se neboj, mas odvahu. Na svet kasli, co ten vi, ten do tebe nevidi!“