[nknknk]

Ahoj, anorexii jsme měla když mi bylo 11, bylo to o prázdninách a dost jsme zhubla, bylo to hlavně kvůli toho, že jsme se nenáviděla a prostě přestat jíst byl způsob mojí pomalé sebevraždy, chtěla jsem takhle umřít, prostě trpět a uvědomovat si to, a aby to viděli i ostatní, aby věděli, že mi něco je a nemohli mi pomoct, protože to já řídím, to sebeovládání nad jídlem, ten pocit, prostě když někdo, třeba sourozenec neodolal a dal si něco na zub, a já se na to koukala,´.. Před tím to vlastně začínalo takovými těmi depresními stavy, jakože pocity vinny, když jsme něco snědla, nesmyslnou námahou atd. Byla to, vlastně je jedna z nejhorších období v mým životě, nikdy bych nechtěla ať se anna vrátí, a tady, teď začíná můj problém. Pak, když přišla zase škola tak jsme přestala a všechno bylo v pohodě, jak roky šly tak jsme si na to ani nevzpomněla, vůbec. Ale, teď je mi 13 a prostě, nechci být anorektička, nic podobného, ale prostě, já nevím jak to říct, prostě to nechci ale při tom chci. Chybí mi ten pocit, prostě všechno se to vrací, vidím to, myšlenky, dlouhé nekonečné hodiny s mojí myslí, s tím co jsme snědla a nesnědla, coo jsme udělala a neudělala. Prostě nemůu si nijak pomoct ann mi chybí, chci aby byla zpátky, nevím co s tím mám dělat. Prostě nejsem smutný člověk, mám se ráda, jsme sebevědomá, hodně, někdy až arogantní :), lidi mi o teda říkají, někdy a prostě vrací se to i tak, nejsme ani sama, daří s emi hodně, mám kamaráádů, jako nikdy před tím, nikdo mi nijak neubližuje, jsme šťastná, budu mít i svoji vernisáž, ale anna se mi zase dostává do hlavy, pomalu, já doufám, že tohle nevyzní nějak trapně, oproti vašim příběhům, nevíte co s tím?

[Autor]

Příspěvky