Závislost na kokainu?Bledý odvar!

Já vím,ten nadpis zní poněkud blbě, ale kdo si čte tyhle sránky,tak asi chápe o čem mluvím. Jo,jo. Je to holka bulimie.Ničila jsem si takhle život dva roky. Neznám zvracení,na to bylo moje vědomí moc opatrné, zvracet nechtělo.Asi to bylo tím,že já se toho jídla nechtěla zbavit,ale pěkně si ho uchovat v sobě.Poskytovalo mi totiž tak krásný pocit plnosti,štěstí a spokojenosti. Já měla jídlo jako náhražku za lásku, vztahy, city.A to jsem nechtěla vyzvracet. Dokážete si představit jak jsem asi za pár měsíců vypadala…Chcete popsat nějaký můj příkladný den té doby, kdy jsem byla závislá na jídle? Tak jo, všechno začalo asi v mém dětství, hubená holka s citlivou povahou přišla na základní školu a zakulatila se aby se mohla bránit před lidmi a okolím. Asi v tom sehráli roli i mí rodiče,nikdy se totiž u nás neprojevovali city,láska,obětí a tak. O nějaké pochvale za dobře vykonanou práci, úkol, snahu něco udělat ani nemluvím. To z nich doluji i teď, když si celá rodina prošla martýriem mé bulimie. Přešla základka,pak střední a ve čtvrťáku to přišlo,zhubla jsem při výšce 175 cm z 83 kg na 67 kg. Možná se vám to zdá moc málo ale mám silnou kostru a kosti. Hubnutí mi šlo samovolně, začala jsem chodit cvičit s kamarádkami a hlavně změnila přístup k jídlu. Jedla jsem normálně,ale moje tělo si řeklo kdy má dost. Po střední následoval rok jazykovky,vše pořád v pohodě. No a pak jsem šla na školu, kde jsem musela bydlet na internátu, s pravidelným stravovacím režimem 4x denně. Ale i to se dá zvládnout, když máte normální přístup k jídlu. Důkazem tomu jsou spousty holek,co tam bydlely se mnou a byly normální. Já to prostě nezvládla, cizí lidi, nová škola, nedostatek soukromí, má blbá povaha, která si nevěří a s novými lidmi se seznamuje strašně dlouho. Obzvlášť s klukama. A už to jelo, první rok jakžtakž, ten další jsem se pro jistotu odstěhovala na privát a tam už mě nikdo neviděl…Můj den začal velkým nákupem v potravinách a končil taktéž velkým nákupem v potravinách. Opět jsem přibrala na 77 kg, začala se stydět chodit po venku, moje oblečení se proměnilo ve staré mikiny,rifle. Odmítala jsem chodit ven, bavit se, mezi lidi. Nechápu jak jsem mohla zvládnout ještě i školu. Výsledkem bylo, že jsem si v panické hrůze z návratu do posledního ročníku školy radši podala přihlášku na jinou školu a nastoupila tam. Tam jsem se ukázala tak jednou za celé čtyři měsíce co jsem tam byla. Už se to nedalo vydržet, nevěděla jsem co mám dělat, nechtělo se mi žít,nechtělo se mi nic. Už ani jíst. Sbalila jsem si batoh a odjela domů s tím,že už se tam nikdy nevrátim, že už takhle nemůžu dál,nevím si rady sama se sebou. Víte co bylo výsledkem?Nejdříve hádka,pak opovržení mou osobou a nakonec obvinění mým otcem, že za všechno můžu já, že moje matka je z toho už celá na prášky….toť reakce dospělých, inteligentních lidí…otec asi pochopil že sama si už asi nepomůžu a ani on mi nijak nemůže pomoci a objednal mě k psycholožce. Párkrát jsem tam ze začátku nešla,ale pak mě ty sezení zaujaly a já začala svou cestu k uzdravení.Psycholožka mě neléčila,prostě jsme mluvily a mluvily až mě pomalu navedla k tomu, že jestli se chci vyléčit,tak to můžu udělat jen já sama a nikdo jiný. Tím že změním přístupk k sobě samé, k rodině, k lidem, ke svému tělu, které přestanu používat jako nástroj mučení sebe samé. No a já to po několika zakopnutích dokázala. Nedokážete si předstvit ten pocit, když jsem na poslední sezení přišla v sukni, tílku a botách na podpatku. To byla výhra mě samé nad sebou.Teď žiju,školu jsem dodělala, chodím do práce, mám přítele se kterým se stěhujeme do svého bytu…někdy mi není růžově,třeba to i přeženu s jídlem,ale už nemám a nikdy nechci mít pocit toho hnusu,kdy jsem do sebe ládovala koblihy s pocitem nenávisti k sobě samé, k rodině, k celému světu.Holky, dá se té obludy bulimie zbavit,ale musíte chtít vy,ne váš přítel, maminka nebo sestra.To je jediná cesta jak z toho ven. Objednejte se k psychologovi,jsou i tací, kterým nemusíte za sezení platit,překonejte tu pohodlnost přejídání a brečení, že si nemůžete pomoci.Hodně sil přeje živý důkaz,že bulimie je závislost,ale dá se jí zbavit.Případné komentáře zasílejte na mirka12@seznam.cz