Nikdy by mě to nenapadlo

Nikdy by mě nenapadlo, že budu mít tyhle problémy. Je mi 25 let a asi před 4 dny jsme si poprvé uvědomila, že mám anorexii. Nyní vážím 52Kg a měřím asi 170/172 cm. Před těmi 4 dny jsem poprvé zaslechla slova hospitalizace a kapačky a to mi otevřelo oči. Ještě před rokem jsem byla pěkně oplácaná holky (asi 72 kg). Svou váhu jsem nijak moc neřešila a jedla jsem si, co jsem chtěla. Cvičit jsem vydržela vždy jen týden, a pak už mě to přestalo bavit. Vždycky jsem ale byla ta nejtlustší. Znáte to. V každém kolektivu i v rodině. Tak jsem si řekla, že začnu zdravější život. A světe div se – dařilo se! Našla jsem v sobě víc pevný vůle, než bych od sebe kdy čekala. Pravidelný cvičení, zdravější jídlo. Váha šla pomalu dolů. Tak to bylo asi půl roku. Všichni mě chválili, jak jsem zhubla. Nádhera! To si žiju – štíhlejší, zdravější a věčně nějaký tělocvik. Ráno cvičení, odpoledne hodina na rotopedu a ještě k tomu nějaká ta hodinová procházka. Jídla nízkokalorická. Začínají se objevovat první hysterický záchvaty kvůli jídlu, i když to si ještě vůbec neuvědomuju. Jsem prostě unavená a proto bláznim kvůli kravinám. Jedeme dál – míň jídla, víc cvičení. Stávám každý den ve čtyři ráno, abych stihla svou dávku ranního cvičení. Teď už hubnu bleskovým tempem. Měsíčně snad 5/6 kilo. Lezou mi kosti, prsa se zmenšujou. Doma začínají mít obavu. Sestra mi pořád říká, ať víc jím. Slyším všechny rady, ale mám přece svou hlavu, ne? Už se mi moje tělo nelíbí. Je samá kost. Lidi z práce i z rodiny se mezi sebou ptají, jestli nejsem nemocná. To už ale chodím pořád na gyndu, protože menstruace se vytratila. Nic nepomáhá. Doktorka mě posílá na interní vyšetření a píše mi doporučení k psychologovi. A to je ten moment! Hospitalizace, kapačky! Jsem nemocná! Ani ne před rokem ještě přitloustlá dívka se najednou musí vypořádat s anorexií. Ale vždyť jsem nedržela žádnou hroznou dietu! Jedla jsem normální jídla a víc cvičila. Byl to přece zdravější způsob života! Jak se to mohlo najednou tak zvrtnout? Nejsem žádná přecitlivělá dívenka v pubertě, co chce být modelkou. Jsem úplně normální holka, co nikdy moc nedala na módní trendy, ani na hubnutí a diety. A teď řeším tyhle problémy! :-O Dneska už začínám znova. Jím šestkrát denně a pořád si připadám přecpaná. Těch kalorií navíc, co nedokážu ze sebe vypotit, protože cvičím jen omezeně! Mám pořád výčitky kvůli jídlu, ale v nemocnici skončit nechci. Tak to zkouším překonat. Rodina je šťastná, že se začínám léčit. Měli o mě všichni velký strach a mě moc mrží, že jsem jim způsobila starosti.Dnes jdu poprvé k psychologovi a uvidím, jak mi to pomůže. Doufám, že ano. Chci být zase ta oplácaná holka, která je jinak šťastná a zdravá.