Nevi zda to zvládnu:(

Milé nešťastnice Jsem tu zase a ani nevím proč,ale mám nutkání Vám zase něco sdělit… Jak už jsem psala,léčím se po 2.na Dpk v Motole.Trochu víc to přiblížím… Když jsem tam byla poprvé,odcházela jsem v únoru 2005 s 45kg mé min.váhy.Teda já měla 46kg ale to tenkrát nikomu nevadilo…jen mě.Přišla jsem domů po 3měsících na psychiatrii a bála jsem se co bude dál…Prvních pár týdnů jsem asi ještě byla šťastná,ale pak to bylo horší a horší… Okolo dubna jsem měla 43-42kg a můj psychiatr mě chtěl poslat zpět.Ale já se bránila a procházelo mi to.Na konci školního roku jsem měla asi 42.5kg a nedovolili mi odjet na tábor.To mi hodně vadilo a brečela jsem.Začátek prázdnin jsem tedy trávila s prarodiči na chatě a snažila jsem se ještě normálně jíst,ale začalo mi to zase dělat potíže…V srpnu jsem měla jet na 3 týdny do Chorvatska jenže kvůli váze a zdravotnímu stavu jsem nejela.Tak mi mamkan sehnala tábor na koních aspoň v Čechách a já na týden odjela…Dva či tři dny to bylo v pohodě ale pak se to všechno zvrtlo…Přestala jsem jíst a pít a jen jsem ležela v posteli…vůbec nic jiného mě nezajímalo…ani koně,které tolik miluju a kteří mě pod okny volali…Pani vedouci zavolala rodičům,že jsem asi nemocná a máma hned pochopila o co jde.Měla jsem jet okamžitě na kapačky ale zase jsem mámu přemluvila a zůstala jsem ještě zbývající dny na táboře.Pár dnů po mém návratu jsem se jela zvážit a věděla jsem že to nedopadne dobře…totiž já byla před váhou asi 5dní s babičkou a dědou na chatě a moc dobře jsem věděla,že už jsem překročila váhovou hranici…jenže jsem neměla sílu s tím něco dělat…atak jsem se klepala a pěkně ověšená korálkama,páskama,v džínech a svetru,napitá dost litry vody a kdovíco ještě jsem vstoupila před dr.na váhu a ta ukázala rozhodující váhu-40.5kg.Bylo to 30.srpna…2.září jsem šla ke svému psychiatrovi a ten mi okamžitě sdělil,že volá o místo pro mě do Motola.Složila jsem se a posledních 10 dnů doma jsem odmítala cokoli jíst a pít…Chtěli mě dát na kapačky ale já se zase nedala…zkazila jsem prarodičům oslavu zlaté svatby,kterpu uspořádali 10.září…vlastně to byl důvod,proč jsem na Motol čekala tak dlouho-ta oslava.Pak nastal den D a já jela do Motola.Zase jsem se ověsila,protože ve spodním prádle jsem po těch pár dnech doma od minulé váhy vážila 34kg.V Motole jsem oblečená měla 35kg.První den jsem měla klid na lůžku a musela jsem hned dostat plné porce jídla protože to se mnou bylo dost kritický.Jo a taky jsem vypila(s donucením a hrozbou kapaček a sondy)asi 3l sladkého pití-šťávy,coly a slazeného čaje…Pomalu jsem začala přibírat a po 4 měsících mám o téměř 15kg víc.Moc díky všem lékařům,že se mnou měli trpělivost a navedli mě na správnou cestu.Teď záleží jen na té Mrše,až se mě na dobro pustí…A já doufám,že už ten zlom nastane brzy…a že brzy sned přijde den kdy se za mnou zavřou brány psychiatrie… Tak zatím se mějte a Vydržte!!! Díky za přečtení téhle hrůzy,no nejsem moc dobrá spisovatelka… Pusinka:)