ach to jídlo

Když jsem si přečetla tyto stránky uvědomila jsem si, že nejsem sama kdo má trápení z jídlem.Začalo to ve 13,ale trošku kvůli něčemu jinýmu.Nikdy jsem se nebála,že bych byla tlustá ani teď se nebojím.Přála bych si vypadat normálně a ne se nervovat,že mi skoro nic nesedí,protože mi toho dost padá.Přestala jsem jíst,protože po prožité hrůze v nemocnici(bolesti bříška)jsem dostala panickou hrůzu z bolesti,když se třeba přejim.Teď je mi skoro 16 a už se s toho s pomocí psychiatra a dietní sestry dostávám.Přibrala jsem z úděsných 31 na 37vim,že to není žádná sláva,ale konečně to ,i když pomalu jde.Tímto bych vám chtěla poradit aby jste se se svým trápením někomu svěřili,protože nejhorší je bojovat sám.Tak se všichni držte papapapa