Hodný pejsek na voditku

Nikdy by me nenapadlo, ze sem budu psat svuj pribeh i ja, a to ty vase ctu uz hodne dlouho. Můj příbeh se možná až tak neliší od vašeho, sama nevím, jsem zmatená. Ale zacalo to stejne. Loni v lete jsem lezela na posleli,hezka holka se zdravou vahou, dlouhy nohy, hezky bricho…, byla jsem proste normální.Ale zakoukala jsem se na svoje stehna, chytala se za „speky“ a rekla jsem si, ze s tim musim neco delat, a ze to dokazu, jako jsem dokazala uz tolik. Bylo mi 14 let, samé jednicky samozrejmostí, maminka se dmula pýchou, byla/a jsem vzorem mnohých lidí. Zacala jsem samozrejme hubnout a ze svých 65kg/178cm, jsem se dostala az na 54kg. Podotýkám, ze jsem vzdycky jedla, alespon trikrat denne, i kdyz jen trochu. Zpocatku jsem byla stastná a cítila jusem se tak silná. hlavne, kdyz jsem videla, jak moje byvala nej. kamoska, se kterou jsem driv jidavala pizzy, hranolky a uzivala si zivota, videla, ze JA MAM VULI, ona ne, JA MAM CILE, ona ne, JA MAM uspech atd….. Zpocátku jsem s ni jeste jaks taks vychazela, i do spolecnosti jsem chodila, ale pak uz me to nezajímalo. Jeste predtim jsem ale chtela pribrat a konecne se z toho dostat, a tak jsem vazne jedla, abych udelala vsem radost, mamce, brachovi…..Ale pak prisel ten moment (mela jsem zrovna 56kg a psychicky se s tim srovnavala) muj nejvetsi vzor-starsi bratr, mi rekl, jestli jsem se nahodou nespravila, ze vypadam lip. Myslel to dobre, to vim, mel o me strach. Ale moje druhe nemocne ja to nepochopilo a ja spadla jeste hloubeji nez predtim (hlavne dusevne)……Je to asi mesic, ma vaha se pohybuje mezi 53-55kg. V mem zivote neexistuje uz nic. Jen JIDLO a muj stereotip, ktery nesmi nikdo narusit. Nemam zadne kamarady, jsem stale sama, nechci nikam chodit, myslim jen na jidlo, kdyz mame nehodou navstevu zrovna v DOBE ME vecere, jsem schopna u sebe v pokoji mlatit do stolu, brecet valet se po zemi, jen ze zoufalství, ze byl narusen muj plan. Jsem protivna, naladová, mám hruzu, ze me nekde budou nutit jíst. Na maminku porad hazim takove hnusne pohledy, sedavam u ni koukam ji do oci, tisknu ji ruka, jen aby si vsimla, ze uvnitr kricím: Pomoz mi!!! Ale marne. Vzdycky jsem byla trochu samorost, resila si vse sama, a proto nas vztah neni takovy, abych ji byla schopna neco rict. Presto, ze me miluje nic nevidi….Nemám menstruaci, padají mi vlasy, mam deprese, jsem slabá atd atd…. Ale ji staci, ze jsem skvela ve skole, vsichni me chvali. Proste rozumna, chytra, sectelá dcerunka s obrovskou budoucností. a to me dohání k šílenství….že NIKDO nic nevidí. Mamka si jen planuje, jak pujdem oslavovat, az me vezmou na gymnazium a nechce nic slyset o tom, ze o to zkratka nespojim, ONA se na to tesí, a já budu ten predmet „teseni“. V zadnem pripade nechci mamku nejak obvinovat, ona je jinak skvela, chytra zenska a myslim, ze ani nevi, jak mi ublizuje. Vim , ze kdyz na ni mluvim, tak neposloucha,jiste vím jen, ze bude mit radost z mych uspechu. Pripadám si vazne jako ten hodny, krasny pejsek na voditku, kterého vsichni obdivuji, jaky ma krasny kozisek, ale nikdo nevidi oci, jez volaji o pomoc, trochu lasky a pochopeni, protoze bez pomoci brzy zemre. Ted uz jim zase trochu vic, ale psychika je horsi a horsi. Vikendy jsou pro me utrpenim, protoze nemam svuj skolni stereotip, utapim se v sebelítosti, myslenkach na smrt a vecnem hledani smyslu zivota, ci nalezeni motivace…..Tim, jak si me malokdo vsima mam pocit, ze vlaste nejsem tak nemocna a nezaslouzim si pomoc, takze si ted pripadám trochu provinile, ze sem ted pisu. Zkrátka nejsem ve stavu, abych pochopila, jak na tom jsem.Doufam, ze vas muj pribeh alespon trosku zaujal a jestli si ho nekdo prectete, budu ráda, protoze doufam, ze nekdo z vas me malicko pochopi, nebo uzna, ze asi nebudu v poradku, coz je pro me obrovska uleva. Konecne jsem se sverila, i kdyz jsem urcite spoustu veci, ktere mam na srdci, zapomnela. Jsou proste v zivote veci, ktere vratit nelze a budou vas strasit stale a anorexie je jedna z nich….Presto bojujte, bojujtë, perte se, pokud vidite neco, za co vam to stoji…..Je obrovske stesti mit v zivote neco, pro co chcete zit. Budte silne a neztracejte nadeji jako já……. (i kdyz porad verim, ze se kousek nadeje nekdne schovava i pro me a ja doufam, ze ho jednou najdu, driv, nez bude pozde…..)

5 replies
  1. Dena
    Dena says:

    Ahoj, uplne Te chapu .. mam to samy .. Jsem hnusna,kdyz se mi ma narusit mun rezim..Slovo kamaradky uz neznam..Jsem podrazdena,je mi .a nic,nimdo mi nerozumi ..

    Odpovědět
  2. Mona
    Mona says:

    Ahooj.. je mi moc líto, v jakém stavu jsi a tak trochu Tě chápu… Možná bych Tě dokázala alespoň trošičku povzbudit. 🙂 Takže když budeš chtít, tady je můj e-mail: monoklice@gmail.com
    Neboj se se ozvat, ráda Ti budu přes počítač naslouchat a ráda Ti pomůžu, když to bude v mých silách 🙂
    Monča

    Odpovědět
  3. Adrianna
    Adrianna says:

    Taky spoustu Tvých slov chápu, s ANX se potýkám už 10 let. Moc Ti přeji, abys ji porazila, vyzrála na ni a byla šťastná!

    Odpovědět
  4. Kristína
    Kristína says:

    Ahoj, tiež mi diagnostikovali anorexiu. Ale život je krásny a každý v ňom má určité poslanie. Neprišla si sem len tak pre nič-za nič. Si veľmi potrebná, máš tu svoje miesto. A nesmieš sa báť ho objaviť. Máš nejaké koníčky? Niečo, čo ťa teší? Skús sa tomu venovať, keď máš voľno, keď zrovna nemáš školu. Je dobré si hlavu zamestnať niečím iným ako je tvoja porucha, pretože keď budeš stále rozmýšľať len o tom, mohlo by ťa poraziť. Pridávam ti aj ja svoj mail, keď budeš chcieť, môžeš mi napísať. 🙂 kika.lekarova@gmail.com

    Odpovědět
  5. Anna
    Anna says:

    ahoj
    je mi moc líto co se ti děje, a mám to s osobnm životem dost podobně. netrpím anorexii, ale jako malá jsem trávila čas i psychologa kvůli tomu že jsem byla šikanovaná, a sebepoškozovala jsem se. nikdy jsem snad nenašla přítele,který by mě z toho dostal, dělám to do teď.
    kdyby jsi chtěla, prosím, ozvi se na tento email, ráda se s tebou spojím
    abcdef.ab@post.cz

    Odpovědět

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Napsat komentář: Dena Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *