Mezi písmenkama

Nazdárek..jsem strašně šťastná že jsem našla tuhle stránku – konečně se aspoň písmenkama můžu svěřit s něčím, co nevim jak řešit. Je mi 16 let a asi před rokem a půl jsem se rozhodla že trochu zhubnu. Nebyla jsem tlustá, ale i máma říkala že by mi to trochu prospělo. Jsem hodně malá, mám 160 cm, takže to na mě bylo trochu víc vidět. Nenásilně řekla bych i celkem zdravě jsem zhubla na 50 kilo a byla jsem vážně šťastná, všichni mi říkali jak mi to sluší…jenomže teď mám 46 kilo, a i já sama cejtim že už jsem hubená moc…když jsem si oblíkla šaty na ples, ve kterejch sem jako padesátikilová vypadala vážně hezky, teď to na mě visí a už to není pěkný…když sem začala omdlívat, naši už to se mnou nemohli vydržet a začali to řešit. Jenomže já prostě nemůžu přibrat, když cítím plnej žaludek mám výčitky a dělá se mi špatně. Nevím jestli je to anorexie, každopádně ručička na váze se pohybuje pořád dolů a i já si říkám, holka tohle je fakt divný, začni s tim konečně něco dělat. Mám pocit jako bych měla strach jíst před ostatníma lidma… Už jako malá jsem měla problémy s jídlem, ale neřešila sem to. Byla jsem prostě v pohodě…i teď sem v pohodě, ale jenom před svejma kámošema…nikdo kromě mí rodiny neví že řeším takovýhle věci a já si připadám jako schozofrenik…když jdu ven, namaluju se, usmívám, rozhazuju rukama jako bych byla strašně otevřená a přátelská, přitom mám v hlavě neskutečnej bordel a ty moje strašáci na mě útočí ze všech stran. Teď jím celkem dost, musím, protože mi naši řekli že musím ztloustnout na 50. Bojim se že to nedokážu, i když chci nad tim zvítězit..vážim se každej den a připadám si jako magor, ale dělá mi uspokojení když vidim že ta ručička je pořád na 46. asi sem šílená, ale pročítání vašich příběhů mi pomáhá, najednou vím že v tom nejsem sama. je odpoledne a já sem měla konečně po dlouhý době normální oběd a trochu z toho mám strach. Doufám že to zase nějakej ten pátek bude dobrý než to zase začne znova….jako vždycky. Je tohle vůbec anorexie??? Potřebuju trochu poradit….Držím palce všem…