Skoro vyhraná bitva

Od začátku dětství jsem byla štíhlá a jídlo nijak neřešila. Dopřávala jsem si bez výčitek vše co hrdlo ráčí. Vše začalo před začátkem 8. třídy, kdy mi babička při menší rodinné sešlosti řekla, že jsem oplácaná.Bylo mi to líto, já jsem si tak nepřipadala. Měla jsem 50kg na 158cm. A kvůli to jsem se rozhodla zhubnout.Nechtěla jsem nějak hodně, tak na 48kg. Po pár měsíců se mi výsledky oběvily. Dokázala jsem to na 48kg dát. Byla jsem štastná, ale nějak mi to nestačilo. Nedržila jsem žádné diety, jenom jsem jedla zdravě, méně, pětkrát denně a po 18. hodině jsem už nejedla. Každej den jsem cvičila hodinu a jedla hodně ovoce a zeleninu. Rok utekl jak voda a já měla v 9.třídě 40kg na 163cm. Všichni mi začali říkat anorektičko, všichni: kámoši, rodiče, doktoři,… . Mámě se to rozhodně nelíbilo a začala mi zjištovat jak zdravě přibrat. Nechce abych byla tlustá, ale rozhodně ne takle podvíživená. Chce abych byla štíhlá, a tak mi začala pomáhat s výběrem jídla. Ted mám 43kg při 164cm a snažím se pořád zdravě přibírat. Jím 5 denně, hodně ovoce a zeleniny, zdravě jím, každej den hodinu, někdy i víc cvičím a jednou tejdně si jedu zaplavat. Po obědě si vždycky dám nějakej dezert a snažím si nic nevyčítat. Jde to sice pomalu, ale já se nevzdám a budu bojovat, dokud nevyhraju. A všem radim: NEKOUKEJTE NA OSTATNÍ JAK VYPADAJÍ A CO ŘÍKAJÍ, KAŽDEJ JE SVÝM ZPŮSOBEM KRÁSNÝ A ŽIJEME PŘECE JEN JEDNOU!!!!! Držím vám všem palce:-)