padám a padám a padám

Ahojky všichni. NEvím co napsat na úvod. Snad jen že padám a padám, zas níž a níž a všechno se opakuje. NEdávno jsem byla docela přesvědčena o tom, že jsem za vodou, jedla jsem v pohodě, přibrala asi dvě kila, byla jsem šťastná. Však štěstí je jen muška zlatá, roztáhne křídla a z ničeho nic ti uletí. Poslední dva dny nepřemýšlím nad ničím jiným než jak shodit ty dvě kila a mnohem víc. Už zase sháním peníze na prášky na hubnutí, protože si říkám, že můj kluk mě přece nemůže vidět tlustou. Vím,že o to abych přibrala mu vlastně jde, a já mu to slíbila, ale nejde to, padám a padám, zas níž a níž. Znova jezdím na kole v myšlence že to snad bude lepší. KDyž já jen chci vypadat jako dřív. NA jednu stranu mě děsilo když jsem si mohla spočítat vlastní žebra, ale chci to zpátky. CHci znova aby se mi z hladu točila hlava, chci klidně počítat každou kostičku na mém těle, chci jen vypadat zase tak, jak to má být. Zní to… no zní to stupidně, ale já nemůžu jinak. JDe mi jen o to, aby se za mnou zase lidi otáčeli, možná ze soucitu, ale chci zase postavičku vychrtlých modelek, jen už nevím jak. Znova ztrácím optimismus. Jediné co mě drží je láska, které však ubližuji. Ubližuji sama sobě, ale tak jako je alkoholik závislý byť na jediné kapičce vodky, jsem já závislá na každém kile navíc, chci se ho zbavit, chci žít, jen nevím jak. Dneska jsem zase snědla rohlík a oplatek a to je teprve jedenáct hodin ráno. A co zbytek dne? Zase budu jíst a jíst, a nikdy nezhubnu. připadám si odporná sama sobě. Přijde mi odporné že nemám kouska vůle, a jím a jím ale s takovou se nikam nedostanu. CO dělat? snad jen sehnat ty peníze a jíst jeden prášek za druhým. A budu dál padat níž a níž ale budu šťastná.