Je to zvláštní

Ahoj Všichni! Dneska jsem úplně náhodou našla tyto stránky. Musím říct, že číst si problémy druhých mi pomáhá…Je to možná sobecké, ale když vidím, že je tolik lidí, kteří na tom jsou mnohem hůř než já, tak mi to prostě pomáhá. Vlastně nevím jestli trpím ppp, jím často a dá se říct že i hodně, možná se kolikrát i přejídám. Chtěla bych zhubnout, ale jsem moc měkká. Nedokážu se donutit. Vážím 62 kg a měřím 170 cm. Věčina lidí mi tvrdí, že jsem hubená, ale já jsem na rozpacích. Jeden den mi také přijde že jsem celkem hubená, ale druhý den si myslím, že jsem tlustá… Je to asi hlavně o tom, že bych si měla sebe samé začít víc vážit, zvednout sebevědomí…ale jak? Poslední dobou mám často špatné nálady střídající se s věčným smutněním. Vím, že mám kolem sebe lidi, kteří mě mají rádi, ale vždycky si začnu říkat, co všechno nemám- kluka, psa, koně, kterýho sem měla ráda jako byl můj- to je na dlouhé vyprávění, a takový věci…taky si vyčítám, že jsem nešla na gympl, tam sem nikdy nechtěla, ale okolí mi dodnes předhazuje, že já měla jít jedině na gympl… prostě se toho sejde víc a já mám depku…hodně často. Sama vím, že na tom nejsem tak zle, ale když to na mě přijde…je to hrozný. Nejhorší na tom všem je, že navenek vystupuju suveréně a každý si myslí, že žiju bezstarostný život, jedině moje nej kámoška ví o mých depkách. jasně, doma si taky všimnou mojí smutné nálady, ale já se vymluvám na bolest hlavy, na špatnej den apod. Teď když o tom tak přemýšlím…člověk si musí uvědomit co má, ne to co mu chybí…mám spoustu věcí- milující rodinu, kamarády, skvělé známky…ale proč mi to nestačí??? proč? tak to vážně nevím.sem prostě na jaks taks rozpolcená bo co… No rači končím klábosení o svých problémech, vím že jsou holky, který potřebují pomoct víc než já. Hodně sem odběhla od tématu…tak se za to omlouvám, ale potřebovala jsem to ze sebe dostat. Jo holky! Každá holka je hezká svým osobitým způsobem…a i když mi samy to nedokážem poznat…někdo jiný to jendou ocení 🙂