deprese a bulimie to je moje partie….:o)))

AHOJ VSEM. dnes tu jsem prvni den,tak se tu zacinam trochu orientovat. rada bych jen vsem rekla, ze vas chapu a soucitim s vama.sranda to fakt neni a cloveka to nebavi a vim, ze neni lehky z toho ven. je mi 27let, bulimii trpim neco kolem sesti let. zacalo to asi v anglii, kdyz jsem delala au-pair a oblibenou cinnosti auperek je prejidani…coz jsem delala taky.pri svych 178cm, jsem to vytahla asi na 87kg(ze 70kg).pred prijezdem domu, jsem zacala mit paniku,jak to domu prijedu, v jakym stavu!!! a tak jsem zacala svou zvraceci karieru.myslela jsem si, ze treba za 14 dni zvracenim a upenlivym sportem shodim treba deset kilo.samozrejme to byla kravina a prijela jsem domu stejna. doma o tom nikdo nevedel, skryvala jsem to vyborne, zvracela jsem na palande do igelitek,ktere jsem pak schovavala do skrine a dalsi akce byla,jak to pronest bytem a vyhodit do popelnice…proste super akce! mohla bych natocit film…. no nic. s ruznyma prestavkama jsem se zvracenim velice zabyvala,az na to prisla ma matka a vyhledala jsem poprve odbornou pomoc. odborna pomoc k zavratnym vysledkum neoplyvala,tak jsem se rozhodla, ze od toho utecu jako au pair do USA.tam to bylo ze zacatku fajn,ale pak to dopadlo stejne jako vzdycky. kamaradky se jezdili bavit na party a ja doma byla v depce a vedomim, ze jsem odporna a tlusta a vyhybala jsem se,spolecnostem,jak jen jsem mohla.bylo to utrpeni a ted kdyz se na to dozadu divam…no radsi o tom nepsat. :o( no,abych to nejak zkratila, mam uz za sebou psychology,psychiatry, denni stacionar v terapeutickym centru,kterej trval dva mesice….a ted zase psychiatr…a vysledky? zacinam se zase strasne prejidat, po docela dlouhy pomlce. do toho mam fakt strasny deprese a stavy osameni,uzkosti a pocitu,ze je fakt vsechno na totalni prd a nema nic cenu. vsechno se mi ted fakt po dlouhy dobe vraci,rekla bych tak po roce…a nevim, nechci to.zacina jaro,leto, nechci si zase zopakovat depky doma, v prejidani a nasledovnym zvraceni,kdyz budou vsichni lidi venku,radovat se a ja budu sedet sama doma…v depce. nechci se s tim srovnat,ze muj osud je JEDNA VELKA DEPKA,ale uz fakt nevim, co by mi mohlo pomoci,jestli vubec neco takovyho existuje…jo,existuje laska,ktera je nepremozitelna, ale mam ted strasny depky, nemam ani na nikoho naladu, tekze vysvobozeni nejakym klukem, je blbost. psala jsem tento pribeh trochu zmatene,ale je toho tolik a kdybych to mela sem vse vypisovat poradne a jak to bylo, nestacil by mi celej vecer a asi by me bolely prsty a vas oci…. kazdopadne,jestli nekdo z vas ma nejakej zarucenej lek, tak sem s nim! hahahahaha