Chci zmizet, proste nebyt videt…

Proc nejim? Protoze se nenavidim. Nesnasim se. Jsem odporna, zla, neschopna holka. Mela bych byt stastna. Byt vdecna za zdrave nohy, oci, ze vidim zeleny hory a slysim zpivat ptaky. A nejsem. Prijdu si jako Lojzicka, nespokojena holcicka. Znate tu pohadku? Je o holce, ktere bylo vsechno malo, nic nebylo dost. Porad chtela to, co zrovna nemela. Ale to bohuzel nejde. Nejde to!!!! Zacala jsem hubnout, abych dotahla svou dokonalost do puntiku. Byla jsem dobra studentka, mela krasnou plet a supr vlasy. 10 kilo navic. Proc s tim neco nedelat? Vzdyt to zapreni sama sebe nestoji tak moc. Stoji. Stoji to vlasy, nehty, pupinky, jatra, krev, cely telo to stoji. Dostavam se do minusu s psychikou, placu, rezu se, hadam se. Zabijim nejkrasnejsi leta zivota. CHCI ZMIZET! NEBYT VIDET! Byt tak tenounka jak list papiru a nezit! Jsem blazen! Jsem zruda! Jsem vseho vinna, nemam pravo nadavat na zivot a stejne to delam. Hnus. Hnus. Hnus. Ja jsem hnus! Tak takove myslenky mi probehly hlavou 20.4.2005 v 22:56. Neberte je vazne.