Anorexie-mám či nemám?

Ahoj, rozhodla jsem se zveřejnit svůj příběh, nechť je to varování pro všechny. Je to více než 1,5 roku a já přibrala při své výšce nad 170 cm úctyhodných 57,5 kg.Pravda, nikomu kromě mamky jsem se nezdála tlustá, ale ostatní mě upozorňovali na to, abych tolik nejedla-moje porce byly přímo gigantické. Jenže když se na váze po spořádání obrovské porce koláče objevila výše uvedená hodnota, tak jsem se i já, se svým optimistickým přístupem k veškerému jídlu,zalekla.A od té doby jsem se zařekla,že za každou cenu zhubnu. První dva týdny to šlo velice pomalu-asi tak o necelé 2 kg.Ale i za to jsem byla šťastná.Ovšem pořád mi ještě ,,kus práce“ scházel.Nakonec se mi za měsíc podařilo dostat se na 51 kg.Především babička na mě pozorovala změnu a snažila se mě vykrmit.V té době jsem si naivně myslela, bůhvíjak nejsem hubená a docela jsem se tehdy snažila jíst. To už jsem byla na 48-49 kg. O letních prázdninách však nastal zlom a já se ze 48 kg zhubla na 44,5-a šla jsem nemilosrdně do nemocnice. Na 1.oddělení jsem se snažila dohnat vše co nejdřív,jenže mě navzdory slibům nepustili domů a já se přestala snažit-během celého pobytu jsem se tedy celkem zhubla z necelých 46 na 43 kg.Když jsem přišla do školy, spolužáci mě nepoznávali-vždyť jsem zhubla o 6-7 kg. prý už před prázdninami jsem byla dost hubená a teď tohle! Přiznávám, že já se sama sobě líbila a i teď bych se do té doby chtěla vrátit.Potom jsem přestoupila na jiné oddělení a tam to se mnou šlo ke dnu.Střídavě jsem se spravovala a pak zase zhubla.Cvičila jsem, podváděla-jako všechny holky. Nyní mám asi necelých 43,5 kg a už z jídla nemám takový strach, nepodvádím.Pořád ale ještě cítim,že bych nic navíc a nic kalorického do sebe nedostala… Koho můj příběh zaujal, může mi napsat do diskuse.