Zamyslete se!!!!

ahojda slečny, nedávno jsem Vám sem psala. Byl to ten příběh o mně a o mém příteli. Když jsem to psala, tak jsem byla šťastná , protože jsem byla zamilovaná. A ještě jsem si namlouvala, že problémy s jídlem ještě nejsou zdaleka za mnou. V poslední době trpím trochu nespavostí. To mi trochu přihrálo k tomu, abych se nad sebou zamyslela. Vždycky jsem si myslela, že hubnutí je skvělé, Že hladovkama vždycky uspěju. Vždyť to přeci není tak těžké vydržet týden nejíst a pak být o šest kil lehčí. Za tu cenu hladovění to stojí. Hooodně jsem se unáhlila. Začla jsem si dávat věci do souvislostí. Ve 14 letech jsem měla 73 kg, v 15 zhubla na 55 kg, jenže potom se mi váha vyhoupla na 65. Chvíli jsem si jí držela, ale potom jsem opět zhubla na 59 a váha vyskočila na 70 KG!!!!! Namlouvala jsem si, že jsem přes deset kilo ztloustla po antikoncepci. Kdepak!! přestávám si už něco namlouvat, svádět to na jiné věci, snažím se otevřít oči a rozhlédnout se. Uvědomila jsem si všechno. Protože proč bychom měli hubnout, když to nemá cenu??? vždyť každá z nás prostě ztloustne, jojo efekt nikdy nezmizí pokud budete hubnout rychle. Má to cenu?? Vím, pro některé je to kruté. Ale každá máme své proporce. Každá jsem jiná. Někdo má širší boky, jiná větší zadek. Ale vždyť to tak příroda chtěla!!! Kdybychom byli všechny ploché jak baterky, tak je svět šedý. S námi se to tu hemží tvary a barevností. Nikdy, holky, tímto způsobem nezhubnete. Možná si to tedy nechcete připustit, raději ne, raději si nasadíte růžové brýle. Ale já už si začínám hodně zvykat. Lidé mě berou taková jaká jsem. Nemám propadlé tváře, pořád se usmívám a žertuju. I když mám teď 66-67 kg, prostě to chci hodit za hlavu. To raději budu jíst zdravě a vychutnávat si každou vteřinu života. I když tedy si myslím, že se této nemoci taky tak snadno nezbavím, jedno je jisté. Měla jsem v sobě tři človíčky. Jeden měl vůli na to, abych vydržela nic nepozřít, další by se nejraději přejedl a vyzvracel to. A třetí se jen na to bezmocně koukal a nemohl proti tomu nic dělat, byli v přesile. Ovšem úvahami a chtíčem jednoho z nich zabil. Nechci o bulimii ani slyšet. Přestala jsem zvracet. Prostě zvracení už nikdy. Začali mě pobolívat zuby a se zjištěním, že bych měla jít k zubaři, jsem raději všeho nechala. Vždyť přece nebudu zabíjet někde dvě hodiny času, než se přejím a vyzvracím to. A rodiče si začali všímat, že tolik ubývá jídlo. Je to zvláštní důvod, ale zvracet už nebudu. Vydržela jsem to zatim přes měsíc. :))) S hladovkami ještě sem tam počítám, že mě popadne nechuť k sobě samé. Ale doufám, že budu radikálnější a nespadnu do toho znovu. Důležité je chtít!!!!!!!!!!!!! Je to takové zklamání pro mě, že nebudu nikdy tolik hubená. Ale kamarádi a rodiče mě znají takovou, jaká jsem vždycky byla. A nikdo si zatím nestěžoval. :))))) Poslední dobou hodně se snažít pít a také jíst pětkrát denně. Začíná mě bavit jízda na kole a basketball. Jsem ŠŤASTNÁ. Jestli jste to dočetli až do konce, jsem ráda za to, že alespoň jsem se o toto moje zjištění mohla podělit s váma všema. :))))) Držte se mi holky a nezapomínejte na to. Přeju Vám pěknej den. :)))) kdyžtak mi můžete napsat good.girl15@seznam.cz