Žádná trága, jen kruh

Byla sem vždycky tak trochu naducánek a odjakživa se sažila to shodit – marně. Až jednou, loni v březnu, jako mávnutím proutku, deset kilo dole! Šlo to rychle. Místo do ledničky sem si chodila stoupat na váhu a před zrcadlo, snad každejch 5 minut. Pak se to ale zastavilo a nevim, jestli mám děkovat bohu, nebo ne, protože to co žiju teď je snad ještě horší. Začala sem se přejídat, nesnášet se, zakazovat si, přejídat a hladovět; obědvat otruby a večeřet 20 rohlíků; zvacet jen vyjímečně. Nežeru, váha klesá.. až na 56,5.. pak se to vždycky zlomí a za dva dny mám 60. Už půl roku stejný scénář. Teď sem se odstěhovala na intr a mám v tom pořádek. Od pondělka do pátku téměř nic nejím, pak předá anorexie vládu bulimii a ta mnou cloumá až do podělka. Vlatně se s tím dá docela žít, není to ani anorexie ani bulimie.. ale má to několik háčků. Jednak asi neni snadný mě živit, ale především si uvědomuju, že svýmu tělíčku ubohýmu provádim hrozný věci… jenže já prostě nesmim ztloustnout! Hloupé, ale je to tak. Nevim na koho se obrátit.. zdá se mi to trochu malicherný proti všemu tomu co tu čtu ale nechci to tak dělat… vůbec mě nenapadá, jak z toho