Začalo to? kdy to sakra vůbec začalo?

? Ručička váhy se nenávratně a rychlostí blesku blížila k 70kg, byla jsem čerstvě po maturitě a užívala si prázdnin ? paráda, grilování, víkendové akcičky, spoustu alkoholu, spoustu JÍDLA a nová parta ? nová parta téměř dokonalých lidí. Do svého prvního zaměstnání jsem nastupovala v listopadu roku 2005 už se skoro 80kg! Obklopená deseti důchodci, kteří z těch bujných tvarů v noci asi ani nespali, neřešila jsem, jestli si po večeři dám jeden nebo dva pytlíky chipsů ? Bylo to šťastné období, kdy jsem milovala svojí tělesnou schránku. Pak to přišlo ? první ?dospělácké? zklamání ? Výpověď! Sama sebe jsem začala vidět jako neschopnou malou holku ? Dva měsíce jsem jen utíkala před okolím a zaháněla deprese hodně velkými porcemi ne zrovna zdravého jídla ? A ručička zase stoupala ? stoupala ? stoupala ? v únoru 2006 jsem vážila celých 85kg/168cm! A DOST!! V tu dobu jsem poznala člověka, který mi celý život obrátil vzhůru nohama. Ano, mojí nejlepší kamarádkou se stala paní, která by ve svém úctyhodném věku strčila do kapsy kdejakou dvacetiletou holku! Začalo mi vadit, že vedle téhle nádherné ženské, ze které vyloženě čiší obrovské charisma a za kterou se otočí i puberťák ze základky, vypadám ?tak trochu? jako tlačenka. Přesně 14. února jsem začala dodržovat zdravé stravování. Podle všemožných rad jsem si dělala každý den záznam, co jím, kde to jím, s kým ? A hle, ručička začala klesat ? Bylo to všechno pořád v pohodě, jedla jsem správně, zdravě a váha šla stále dolu. Pomalu, ale šla. Měla jsem kolem sebe lidi, kteří mě v tom podporovali, zasvětili mě do tajů hýbání se, protože do té doby jsem znala pohyb maximálně tak od ledničky na gauč a zpět ? Bylo mi dobře, bylo mi výborně? Z těch odporných 85kg jsem na konci prázdnin měla 20kg dole. S těma kily však zmizelo moje zdravé, maličké sebevědomí ? Začala jsem to tělo, ve kterém jsem NENÁVIDĚT? chtěla jsem víc a víc ? Jenže už to nešlo. Neodolala jsem tomu nedát si pizzu, hranolky se smažákem, topinku, nezobnout babiččiny buchty, nesáhnout do pytlíku oříšků u televize ? Nějak jsem si to nepřipouštěla ? ale váha začala zase stoupat. Pak to přišlo, ta souvětí: ?Zrovna jsme si říkali, že to je asi na houby, když se přestaneš hlídat, zase to všechno přibereš, co? Jsme koukali, jak teď jíš ty pitomosti, je to dost vidět!? AU! ? Jenže už jsem neměla tu vůli vydržet u stravování, které jsem dodržovala, nešlo to? Pracně jsem sháněla ty super prášky, co utlumí chuť k jídlu? Byly jen na lékařský předpis, ale já to nevzdávala ? Sehnala jsem si je a zkusila to. První týden to fungovalo, takže jediný, co jsem do sebe dostala bylo kafe. Jenže po jednom hrnečku jsem myslela, že umírám, tlak mi vylítl asi o 100%… za týden jsem nesnědla nic, byla jsem unavená, protivná, nešťastná ? Po 14 dnech jsem to vzdala a prášky letěly do koše. Závratnou chuť na to, najíst se jsem vybílila ledničku? snědla jsem úplně všechno, co šlo, dokonce i týden starý chleba jsem nelenila rozpéct v troubě a udělat si topinky ? Bylo mi tak zle, že mě nohy samy odnesly na záchod a ?všechno? jsem zázračně vrátila zpět. ??? Super, v tu chvíli mi došlo, že vlastně vydržím nějakou dobu nejíst, když si to potom můžu vynahradit takovými hody a následně se toho lehce zbavit? Tak se střídaly dny, kdy mě udržovalo na nohou jenom to prokletý kafe a dny, kdy jsem se jak smyslů zbavená přejídala a zvracela ? Měla jsem radost, když jsem vydržela týden nejíst společně s tím dřít se cvičením, ale stačilo jedno jediný soustíčko a zase to začalo, nesmyslné přejídání všeho možného, křeče v žaludku, prsty do krku ? Kolotoč, ze kterého nejde vyskočit? Vidina toho, že budu a jsem lepší než výše zmíněná paní mě pořád nutila znovu a znovu se pokoušet hladovět, nebo po najedení zvracet? Tehdy mi asi ani nedocházelo, že jsem nemocná. Letos v únoru jsem vážila 65kg a myslela si, že to jde, že je to pohoda. Tak jsem na chvíli přestala, nebo si alespoň myslím, že jsem s tím přestala. Než jsem viděla fotky z akce, kde jsem byla ? STRAŠNÝ!! Zase jsem byla velká, tučná, bílá koule. Začalo to znova trochu drsněji ? Nejedla jsem, cvičila tři hodiny denně, trápila svoje tělo, chodila do solárka, nespala ? Hladovění následovali výlety do obchodu, kde jsem byla schopna utratit 500 za sušenky, čokolády, zmrzlinu, koblihy, oříšky, chipsy ? a kde to všechno skončilo asi nemusím opakovat. Nicméně. Dostala jsem se na váhu 58kg! Nevím jak se mi to povedlo, ale konečně jsem začala slýchat ty hezký slovíčka: ?sluší ti to, vypadáš dneska skvěle, jsi kočka?? a byly pro mě? celý pro mě!! Spíš než uklidnění to ale byl signál, proč s tím přestat? proč? Vždyť je tak snadný vydržet chvíli nejíst ? chvíli jíst normálně, chvíli se ládovat? Už nešlo přestat? Prsty v krku jsem měla každý den a několikrát ? Minulý měsíc jsem na váze viděla 52kg! 52kg!! Jenže si pořád připadám tlustá a nemožná? Ještě pořád? Když tak nad tím přemýšlím, jsou ty lidi kolem mě opravdu kamarádi, když si ničeho nevšimnou? ? Jedinej, kdo začal větřit, že asi všechno nebude v pořádku byla mamka. Ano, moje vlastní máma a moje všechno. Dala mi tisíc šancí, tisíckrát jsem znovu a znovu selhávala? Prostě to nešlo, nešlo s tím přestat? JÁ JSEM NEMOCNÁ! Minulý týden to pravděpodobně došlo i všem ostatním, že to asi nebude normální, když takovým způsobem ?žeru? a přitom na váze nepřibývám ? Už nemůžu, sama tohle asi nedokážu, nedokážu i když podvědomě chci zpět svojí původní schránku s 85kg ? tu schránku, kde mi bylo dobře, bojím se, že když to nepůjde ven, přiberu? došlo to tak daleko, že se bojím i ovoce, kafe s mlíkem? u všeho cítím, že to ve mně být nemá ? Ale já to chci nějak vyřešit, chci být zase zdravá ? Mami, už jenom kvůli tobě a děkuju, že stojíš na mojí straně!