Vzkaz všem

Ahoj holky! Abych se přiznala, byla jsem vždycky z těch, kteří anorexii nechápali a mysleli si,že se jich nebude nikdy týkat!!Blbost.. Byla jsem vždycky poměrně v pohodě,neřešila kalorie a klidně na posezení u knížky slupla čokoládu..No a?Vůbec mě nenapadlo se kvůli tomu trápit..nikdo nechápal,kam to hafo jídla dávám,že jsem štíhlá..- měla jsem 173 sm a asi 63 kg,hodně sportovala.. Pak,ani nevím kvůli čemu,asi si už vzpomínám..chtěla jsem se zalíbit jednomu kámošovi,a řekla si,že trochu zhubnu.Do toho měl jestě táta občas nejapný poznámky – máš jizvičky na zadku – bože,která holka ve 20 nemá strie?Tak jsem před Vánoci začla běhat..pekla jsem hafo cukroví,a ani skoro neochutnala..Večer jsem běhala tak 3 km,plus sedy lehy..abych byla vyrýsovaná.Začala jsem pak omezovat večeře – jen zelenina,večer je přece nezdravé se cpát..byla jsem strašně spokojená s tím,že Já se dokažu ovládat.Hodně jsem pekla,vykrmovala tátu, a začala chodit do fitka..Dál jsem si ubírala jídlo,pořád mi nestačilo kolik vážím..ještě na 55 kg,a tak..až budu mít 55,půjdu za ním..Nakonec jsem jedla jen ráno lehkej jogurt s orubama, a v poledne třeba jablko.Stala jsem se uzavřenou,podrážděnou,jídlo jsem vyhazovala..utrpením se staly návštěvy či oslavy,kdy se do mě snažila babi něco nacpat.I těm jsem se začala vyhýbat.. Jistě,uvědomovala jsem si,že je to špatně,chtěla jsem být zase stajná a neřešit přiblblý kalorie..ale tak nějak jsem čekala,že mi pomůžou,a ne jen řeči-koukni s na sebe,jsi jako kostra..Nakonec jsem to dotáhla na 46 kg.Pak jsem se rozhodla bojovat..byla jsem utahaná,bolely mě záda..menstruaci mám,protože beru antikoncepci a chci mít děti,tak to snad někdy vyjde..a taky mi došlo,že mi nikdo nepomůže.Hodně mi pomohla kniha od dr:Krcha. Začala jsem jíst tak před 2 měsícema..padalí mi vlasy,lámou se mi nehty,žíly na rukou mám vystouplé,i v podbřišku,nafouklé břicho..cítím se jako schizofrenik-na jednu stranu chci přibrat,ale na druhou z toho mám hrozný strach,řeším co a kdy můžu sníst..sladkého se hrozně bojím..Mám problém s oblečením,stydím se někde,třeba na diskotéce svléct do tílka,jíst v restauraci..a na druhou si zase nepřipadám hubená…Je to jako začarovaný kruh,a já nevím jak z něho ven..vrátit se zpátky k anorexii je tak snadné.. Chtěla bych tím vzkázat sšem holkám,které si myslí že se jich to netýká..Neblbněte s dietama,nikdo vám ztracené zdraví a mládí v izolaci nevrátí..