výmluvy

Ahoj děvčátka, holky, slečny a paní, není to tak dávno asi to nějaký rok bude, co jsem do této rubriky psala svůj příběh. Byly to samé výmluvy proto abych obhajovala svoji Bulimii. Dnes už si především nejsem tak jistá, že bulimií trpím a také už si nejsem tak jistá, že sem píšu naposledy. Takže. Nezvracím. Takže bulimii nemám. Prostě se přežírám. Proč? Protože. Prostě si vždycky nějaký důvod najdu. Když jsem se se záchvaty přejídání seznamovala tak jsem si sama pro sebe uváděla různé důvody, které obhajovaly mé hrůzné chování. Pro srovnání s minulostí napíšu vedle výmluvy současný stav. „Nemám práci“ nyní mám stálé a velice dobré zaměstnání, které mě i baví. „Nemám žádné kamarády“ mám spoustu přátel, které ztrácím právě v okamžiku, kdy si řeknu tuto větu, protože hned potom vypnu telefon a zavřu se doma. „Bydlím s otcem alkoholikem“ právě se stěhuji do vlastního bytu. „Nemám žádného chlapa“ v současné době se jim totiž vyhýbám jako čert kříži, jinak by to zřejmě takový problém nebyl, prý jsem hezká holka. „Nemám žádný koníček“ už téměř dva roky mám kouzelnýho pesáka, se kterému se snažím opravdu věnovat. „Jsem nešťastná protože se můj bráška sám rozhodl vzít si život“ na světě je tolik neštěstí, že rozhodnutí jednoho mladého nespokojeného chlapce je proti tomu malicherné. „Nemám ráda lidi ve městě ve kterém žiju“ nyní se stěhuji do jiného města …. a takhle bych mohla pokračovat do nekonečna. Takže se mi vtírá na mysl otázka. Co teď budou mé výmluvy? Na co budu upínat svou nešťastnou mysl když se budu chtít přežrat? Už se nemám na co vymlouvat!!!! VŽDYˇT JÁ JSEM VLASTNĚ ŠˇTASTNÝ ČLOVĚK!!!!!! Jen si toho nevážím. Nechci vám radit, nechci vás poučovat, ale chci si to ujasnit v kebuli. Takže těmto stránkám moc děkuji, že mi poskytly možnost, dát mé myšlenky do srozumitelné formy a poslat je do světa. Jestli můžete kočky, držte mi palce do nového začátku. Chci se přestat litovat!!!!!!!!!