VÁNOCE jsou KRIZE!!!

Ahojte, všechny vás zdravím. Už zase cítím potřebu napsat příběh… nechápu, jakto, že se věci ve mně mění, i když to nechci. Prostě o sobě nerozhoduju. Nechápu to. Jsem strašně závislá na okolnostech. Vysvětlím: Před Vánoci bylo všechno super. Chodila jsem pravidelně do školy, jedla jsem 5x denně a věřila jsem, že už to držím zá správný konec. Pak se ale změnil můj denní rytmus: začala nám 14ti denní bloková praxe v nemocnici. Každý den jsem vstávala ve 4 a jela do nemocnice. Nástup na odd byl za 5 minut 6 a přestávka byla kolem 10. To jsem se nasvačila – pokud jsem vůbec stíhala si přestávku vybrat. Pak jsem jedla ve tři, až jsme skončily. Tahle polovina dne byla vcelku dobrá. Ale odpoledne jsem přestala zvládat. Na praxi nebylo tolik učení, ale fyzicky jsem byla tak unavená, že jsem jela domů. a co bylo doma? no, našla jsem tam starou známou bulimii. Denně dostávám 150 ¨Kč. Dřív se mi dařilo šetřit. Během praxe jsem každý den za to nakoupila jídlo…. Myslela jsem, že se to přes Vánoce změní – jo, houby. je to ještě horší. Bulimie je zpátky. Těším se, až zase začne škola. Ale na druhou stranu se strašně bojím, protože v polovině ledna začne zkouškové období. Myslela jsem, že se o Vánocích naučím… ale jen myslím na jídlo. Skoro ani na televizi se nedovedu soustředit. Naši jsou strašně protivní, protože mi je pořád hrozně smutno, mám depky a oni to nechápou. Dnes máma nadávala tak, že se to už nedalo vydržet. Oblíkla jsem se, že půjdu přespat k příteli (není v bytě, jel k rodičům). Jenže už bylo skoro 23hodin a naši mě odmítli pustit I KDYŽ MI JE UŽ 23 LET. Matka dokonce chtěla volat 155, že prý mi ruplo v bedně a ať si mě prý odvezou na uzavřený oddělení. Pak se mi pokusila zabavit klíče, ale nenašla je, tak teď leží před dveřmi do mého pokoje na zemi, snaží se spát a přitom hlídá, abych neodešla. Mám chuť si něco udělat. Ale ona mi za to nestojí. Byl by to jen vzdor. Ale došlo mi, že üž jsem moc dospělá nato, abych s nimi bydlela. Ale na druhou stranu – nejsem dost dospělá na samostatný život. Proč? Kvůli ppp, samozřejmě. Mám strach, že kdybych byla sama, neudržela bych peníze….. atd. NO, snad se situace nějak upraví… když jsem u přítele, vůbec se nepotřebuju přejídat. Asi je čas, abychom začali bydlet spolu…ale takové věci holka nenavrhuje…. co mám dělat? hlavně vydržet, ach jo.