Už jsem vyčerpaná…

..jak fyzicky,tak duševně. Vše začalo tím,že jsem se jeden den podívala do zrcadla a řekla:“Pane Bože,já jsem tak příšerně tlustá!!“ A bylo to.. Kéž by se tohle nikdy nestalo…kdybych to tenkrát věděla.. Od toho dne jsem začala hubnout…napřed jsem vynechávala sladké..to pro začátek stačilo,protože jsem byla zvyklá jíst hodně.Po třech ztracených kilech jsem byla se sebou velice spokojená a byla jsem ráda ,že jsem něco dokázala.Jenže to nestačilo.Chtěla jsem hubnout čím dál víc.. Až sem nakonec vynechávala hlavní jídla(večeři)…nepřestala jsem však jíst úplně,poněvadž jsem po několika týdnech hladovění začala náhle přibírat.A tak jsem jedla jen netučná jídla.Což je např.zelenina,ovoce,nízkotučný bílý jogurt,suchary,rýži,těstoviny… Nechtěla jsem jíst žádný tuk..ani živočišný..ani rostliný. Když mi rodina,známí i ostatní lidé říkali,že jsem hubená dost a hubnout už nemusím,zkusila jsem jíst přiměřeně.Jenže jsem náhle začala mít chutě a nabírat. Což zbůsobilo,že jsem začala zvracet. Měla jsem šílené deprese,neustále jsem brečela. První dny jsem měla záchvaty přejídání.Jedla jsem téměř pořád. ˇA teď sedím za psacím stolem s pěti kily navíc a neustále se těch 5 kilo snažím shodit.Jenže mi to nejde..buď zhubnu(tedy celý den skoro nejím),a nebo přiberu(dostanu záchvat a přejím se). A je to tu znova.Jsem tlustá a sama. Když jsem zhubla 10kilo,najednou mě všichni brali nějak jinak.Obdivovali mě.Přišlo mi i že mě měli víc rádi.Teď když přijdu mezi ně,divně si mě prohlíží. A asi nejhorší na tom je,že když jsem tlustá,nemá pro život smysl.Nemám se ráda!